Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti G. G., zastoupeného JUDr. D. J., advokátkou, směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2002, sp. zn. 64 Co 132/2002, ve spojení s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. prosince 2001, sp. zn. 13 C 89/1992, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 24. ledna 2003 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, a současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Soudem prvého stupně byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal uzavření dohody o vydání věci.
Při shromaždování podkladů k rozhodnutí byl, na základě výzvy Ústavního soudu, doručen spis Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 13 C 89/1992. Jak je zjevné z dopisu soudu prvého stupně ze dne 22. prosince 2003, a rovněž z č.l. 291 a násl. spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, bylo proti napadenému rozhodnutí podáno současně i dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Plénum Ústavního soudu s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99 přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob, jakým o něm bylo rozhodnuto. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení. Uvedené závěry pléna byly 3. února 2003 publikovány jako sdělení Ústavního soudu pod č. 32/2003 Sb.
S ohledem na tento závěr a na skutečnost, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je ústavní stížnost podána předčasně, a proto ji Ústavní soud posoudil jako podání nepřípustné ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona, a jako takovou ji odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) zákona, aniž by vyzval stěžovatele k odstranění vad podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 4. února 2004 JUDr. Jiří Nykodým
soudce zpravodaj