Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem sídlem tř. Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2019 č. j. 14 Co 148/2019-137, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) M. P. a 2) nezl. L. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 21. 3. 2019 č. j. 12 Nc 26053/2018-84 ve výroku I. svěřil nezl. L. do péče matky (vedlejší účastnice č. 1). Stěžovateli uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé výživným ve výši 2 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2017 (výrok II.) a ve lhůtě do šesti měsíců uhradit nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2017 do 31. 3. 2019 ve výši 19 000 Kč (výrok III.). Okresní soud dále nezletilou svěřil do péče matky pro dobu po rozvodu (výrok IV.) a stěžovateli uložil povinnost přispívat pro dobu po rozvodu na výživu nezletilé výživným ve výši 2 500 Kč měsíčně (výrok V.). Okresní soud rozhodl, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilou stýkat vždy každý lichý kalendářní týden v roce od pátku 17:00 hodin do neděle 18:00 hodin a blíže specifikoval rozsah styku stěžovatele s nezletilou v období prázdnin a svátků (výrok VI.). Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).
3. Z rozhodnutí okresního soudu vyplývá, že výchovná způsobilost žádného z rodičů nebyla zpochybněna, oba mají k nezletilé silnou citovou vazbu a řádně o ni pečují. Nezletilá od tří let žije s matkou v B. a na toto prostředí je zvyklá. Od ukončení společného soužití rodičů pobývala přes týden u matky a většinu víkendů u stěžovatele, který v rámci svého výslechu připustil, že o tom rozhodl sám a nejednalo se o konsenzus. Ze zprávy opatrovníka okresní soud zjistil, že nezletilá chce dále bydlet u matky a za stěžovatelem jezdit, někdy by chtěla jezdit i za babičkou, kterou vidí málo. Dle opatrovníka nezletilá jednoznačně uváděla, že nechce nic měnit, přičemž bylo zjevné, že žádnému z rodičů nechce ublížit. Dosavadní model fungování okresní soud nepovažoval za vhodný a dlouhodobě udržitelný, neboť s jedním z rodičů nezletilá trávila pracovní týden, zatímco s druhým pouze volný čas a péče tak nebyla rovnoměrně rozdělena. V reakci na tvrzení stěžovatele okresní soud uvedl, že jestliže matka v době pracovního týdne zabezpečuje řádné dodržování školních povinností nezletilé, nelze jí vytýkat, že současně nezajišťuje tolik volnočasových aktivit jako stěžovatel o víkendech. Jelikož zprávou opatrovníka bylo prokázáno, že nezletilá je v prostředí u matky spokojená a nepřeje si žádnou změnu, okresní soud svěřil nezletilou do péče matky a stěžovateli s nezletilou upravil styk. Poukázal také na to, že soudem provedená úprava nebrání tomu, aby se rodiče dohodli jinak, musí se však jednat o dohodu dvou stran a nikoli o jednostranný projev vůle.
4. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 21. 11. 2019 č. j. 14 Co 148/2019-137 rozsudek okresního soudu potvrdil ve výrocích I. a IV. o péči před a po rozvodu manželství. Ve výrocích II. a III. o výživném a nedoplatku na výživném pro dobu před rozvodem rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilé od 1. 9. 2017 do budoucna částkou 3 000 Kč měsíčně a nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2017 do 30. 11. 2019 ve výši 81 000 Kč je povinen zaplatit do jednoho měsíce od doručení rozsudku. Rozsudek okresního soudu dále změnil ve výroku V. o výživném pro dobu po rozvodu manželství rodičů tak, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilé od právní moci rozsudku o rozvodu manželství částkou 3 000 Kč měsíčně. Ve výroku VI. o úpravě styku pak krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou v době před a po rozvodu manželství rodičů každý lichý kalendářní týden v roce od čtvrtku 16:30 hodin do neděle 18:00 hodin a podrobně specifikoval rozsah styku stěžovatele s nezletilou v období prázdnin a svátků. Krajský soud také rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
5. Taktéž krajský soud dospěl k závěru, že v zájmu nezletilé je setrvat v péči matky a neměnit stávající dobré a stabilní zázemí. Vzhledem k větší vzdálenosti bydlišť rodičů a jejich neschopnosti dohodnout se i v běžných záležitostech nepřicházela dle krajského soudu v úvahu ani střídavá péče. Skutečnost, že nezletilá si změnu nepřeje, vyplynula podle krajského soudu také z aktuální zprávy opatrovníka. Jakkoliv je nepochybně v zájmu nezletilé pravidelně se stýkat se stěžovatelem a prohlubovat jejich velmi dobrý vztah, dosavadní režim, v rámci kterého se s nezletilou stěžovatel stýkal na základě svého rozhodnutí a bez domluvy s matkou téměř každý víkend, dle přesvědčení krajského soudu neodpovídá zájmu nezletilé trávit volné dny také se svou matkou a jejími rodiči. Požadoval-li stěžovatel slyšení nezletilé před soudem, krajský soud vzhledem k jejímu věku považoval za dostačující zjištění názoru nezletilé prostřednictvím opatrovníka, u kterého neměl pochybnosti o objektivitě a profesionalitě. Dle krajského soudu také nelze předpokládat, že by se v B. (na rozdíl od B.) nezletilá nemohla v oblasti vzdělání a volnočasového vyžití rozvíjet adekvátně svým schopnostem, jak se stěžovatel snažil dovodit ve svém odvolání.
11. Jakkoliv se Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vyjádřil v tom směru, že zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů, nutno současně zdůraznit, že střídavá péče není jediným právním institutem, který může naplnit zájem na zhruba stejné míře péče oběma rodiči (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 577/20 ze dne 24. 3. 2020). Ten může být naplněn i jinak než střídavou výchovou, např. institutem společné výchovy či podle okolností i svěřením dítěte do péče jednoho z rodičů za současné odpovídající úpravy dostatečně širokého styku s druhým rodičem [srov. např. nález ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17
(N 215/87 SbNU 477), bod 22.; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Obecné soudy však mají vždy povinnost vyložit, na základě jakých skutečností rozhodly tak, jak rozhodly, a toto své rozhodnutí také musí přesvědčivým způsobem odůvodnit.
12. Z ústavní stížností napadeného rozhodnutí je patrné, že krajský soud aplikoval relevantní zákonná ustanovení, zohlednil pro věc podstatné skutečnosti a srozumitelně rozvedl, jakými úvahami se řídil. Nejlepšímu zájmu nezletilé věnoval potřebnou pozornost, přičemž při zohlednění specifik daného případu nelze způsob jeho vymezení považovat za svévolný a ústavně nekonformní.
13. Krajský soud vyložil, proč nepřistoupil ke svěření nezletilé do péče stěžovatele nebo do střídavé péče rodičů a zdůvodnil, proč nepokládal za vhodný ani dosavadní režim, v rámci kterého stěžovatel s nezletilou trávil většinu víkendů. Při svém rozhodování vycházel také z opatrovníkem zjištěného názoru nezletilé a vysvětlil, proč nepovažoval za nezbytné nezletilou vyslechnout. Pakliže po uvážení konkrétních podmínek dospěl krajský soud k závěru, že běžný styk stěžovatele s nezletilou bude probíhat každý lichý kalendářní týden v roce od čtvrtku 16:30 hodin do neděle 18:00 hodin (a blíže určeným způsobem také v období svátků a prázdnin), Ústavní soud v takovém posouzení porušení základních práv stěžovatele nespatřuje.
Nezletilé byl takto zajištěn dostatečný prostor pro získávání různorodých životních zkušeností během soužití s oběma rodiči - každý z rodičů bude mít nyní k dispozici dva víkendy v měsíci a stěžovatel bude s nezletilou trávit také určitou část školního týdne, což mu umožní podílet se nejen na volnočasových aktivitách nezletilé, ale i na běžných povinnostech v jejím životě.
14. Navíc, pokud by měl stěžovatel za to, že současná úprava výchovných poměrů navzdory zájmu nezletilé na stabilitě uspořádání již není nadále nejvhodnější (s ohledem na případnou podstatnou změnu poměrů), může se s takovým tvrzením opětovně obrátit na obecný soud, který, budou-li pro to splněny nezbytné podmínky, může o péči a styku s nezletilou v budoucnu rozhodnout také jinak.
15. Jelikož důvody, pro které by bylo nezbytné zasáhnout do nezávislého rozhodování obecných soudů a přistoupit ke kasaci stěžovatelem napadeného rozhodnutí, Ústavní soud nezjistil, byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2020
Jan Filip v. r. předseda senátu