IV.ÚS 536/26 ze dne 1. 4. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. P., zastoupené Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou, sídlem Konviktská 291/24, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2025 č. j. 32 Co 318/2025-921 a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. srpna 2025 č. j. 0 Nc 37/2024-M113, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Rakovníku, jako účastníků řízení, a 1. P. K., 2. nezletilého T. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Stěžovatelka nemá nárok na náhradu nákladů zastoupení. Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 10 odst. 2, čl. 14 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě a čl. 2 odst. 3 Ústavy.
2. Stěžovatelka je matkou nezletilého vedlejšího účastníka. Nezletilý má občanství České republiky i Slovenské republiky. Jak zjistil Ústavní soud z napadených rozhodnutí, otec nezletilého (první vedlejší účastník) a stěžovatelka mají nezletilého v asymetrické střídavé péči ve prospěch stěžovatelky. Jak vyplývá z napadených rozhodnutí, stěžovatelka v únoru 2024 bez souhlasu a vědomí otce spolu s nezletilým opustila území České republiky a od té doby se zdržuje na území Slovenské republiky. Otec s jejím postupem nesouhlasil a domáhal se - kromě řízení u Okresního soudu v Rakovníku o úpravě poměrů k nezletilému - navrácení nezletilého také u slovenských soudů.
Městský soud Košice usnesením ze dne 23. 7. 2024 č. j. 79 P/78/2024-160 nařídil návrat nezletilého do země obvyklého pobytu. Krajský soud v Prešově toto rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 27. 12. 2024 č. j. 21 CoP/99/2024-240. Stěžovatelka proti návratovému rozhodnutí podala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu Slovenské republiky, který v řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 113/2025 nejprve odložil vykonatelnost návratového rozhodnutí a později nálezem ze dne 1. 7. 2025 ústavní stížnosti stěžovatelky nevyhověl.
Stěžovatelka tak s nezletilým fakticky od února 2024 žije na území Slovenské republiky i přes vydané návratové rozhodnutí.
3. Stěžovatelka se u okresního soudu domáhala vydání předběžného opatření, kterým by 1) byla otci určena povinnost umožnit stěžovatelce v době jejího styku s nezletilým vycestovat na území Slovenské republiky, 2) uložil povinnost otci strpět realizaci péče stěžovatelky o nezletilého na území Slovenské republiky a 3) uložil povinnost realizovat styk s nezletilým v současném bydlišti stěžovatelky v obvodě Okresního soudu ve S. do pravomocného rozhodnutí v řízení o určení bydliště nezletilého. Zároveň navrhovala, aby jí soud uložil povinnost podat návrh na zahájení řízení ve věci určení bydliště nezletilého, resp.
nahrazení souhlasu otce se změnou obvyklého bydliště nezletilého.
4. Okresní soud napadeným usnesením návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření zamítl s odůvodněním, že o poměrech nezletilého dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, předběžné opatření vydané o úpravě styku otce s nezletilým je v současné době vykonáváno a na návrh otce bylo v březnu 2025 zahájeno řízení o určení bydliště nezletilého a uložení povinnosti stěžovatelce navrátit bydliště nezletilého do obvodu okresního soudu. Shledal, že vztahy mezi rodiči jsou hluboce narušeny a nelze očekávat dohodu o řešení poměrů nezletilého.
Okresní soud poukazuje na nerespektování dosud vydaných rozhodnutí stěžovatelkou, čímž je uměle prodlužován jí vytvořený protiprávní stav. Neoprávněným přemístěním nezletilého na území Slovenské republiky stěžovatelka jednoznačně vyloučila otce z výkonu rodičovské odpovědnosti i z výchovného vlivu na nezletilého a fakticky zamezila styku otce s nezletilým. Okresní soud uzavírá, že nelze stěžovatelkou založený protiprávní stav udržovat využitím předběžného opatření. Proti tomuto usnesení se stěžovatelka odvolala.
5. Krajský soud v Praze odkázal na svou argumentaci k nejlepšímu zájmu dítěte v usnesení ze dne 31. 10. 2025 č. j. 32 Co 317/2025-918 (konkrétně v bodě 14), potvrzující předběžné opatření, kterým bylo stěžovatelce uloženo navrátit bydliště nezletilého do obvodu okresního soudu. Toto usnesení je předmětem samostatné ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 534/26
. V tomto usnesení se krajský soud vyjadřuje k nejlepšímu zájmu dítěte s ohledem na právo na rodičovskou výchovu a péči každého z rodičů a opět odkazuje na stěžovatelkou zaviněný protiprávní stav. Krajský soud napadenému usnesení okresního soudu nevytýká jakékoliv vady a potvrzuje jeho závěry. II. Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka shrnuje skutkový stav věci, vytýká soudům, že dostatečně nezohlednily nejlepší zájem dítěte, a pouze poukazují na to, že tento stav způsobila svým protiprávním jednáním a má za to nést odpovědnost. Soudy ignorovaly skutečný stav věci a aktuální poměry nezletilého a věc posuzovaly pouze formálně. Nesprávně posoudily otázku obvyklého pobytu dítěte a v důsledku toho nesprávně vyhodnotily existenci hrozící újmy pro nezletilého. Soudy vůbec nezohlednily, že nezletilý i stěžovatelka fakticky žijí na území Slovenské republiky a mají zde zázemí. Zároveň soudy nevzaly v potaz aktuální situaci stěžovatelky, která je na rodičovské dovolené s novorozeným synem a je sezdaná s novým partnerem.
7. Stěžovatelka taktéž rozhodnutí soudů shledává nedostatečně odůvodněnými a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu i Soudního dvora EU, což zakládá jejich arbitrárnost a nepřezkoumatelnost.
8. Zároveň požádala Ústavní soud o přiznání náhrady nákladů zastoupení.
III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že k přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech přistupuje velmi zdrženlivě a zasahuje do nich pouze v extrémních případech. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je navíc velmi zúžen v kombinaci s omezeným přezkumem předběžných opatření (včetně jejich změny či prodloužení) jako rozhodnutí zatímní povahy (srov.
nález ze dne 2. 2. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3200/20 , body 20 a 21).
10. Ústavní soud posoudil, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole či libovůle (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). První dvě podmínky jsou splněny. Rozhodnutí krajského soudu nelze ani považovat za svévolné či zjevně excesivní.
11. Stěžovatelce je možné přisvědčit, že se soudy nezabývaly komplexně změnou obvyklého bydliště nezletilého, nicméně to je dáno povahou řízení o vydání předběžného opatření podle § 452 an. z. ř. s., ve kterém je potřeba rozhodovat bezodkladně bez možnosti širšího dokazování.
12. Stěžovatelkou zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 3446/24 není pro projednávanou věc přiléhavý. V odkazované věci šlo o konečné rozhodnutí ve věci určení bydliště nezletilého, nikoli o předběžné opatření, navíc za odlišných skutkových poměrů.
13. Pro posouzení nyní napadených rozhodnutí je podstatné, že soudy rozhodovaly v situaci, kdy stěžovatelka protiprávně změnila bydliště nezletilého a poté nerespektovala návratové rozhodnutí slovenských soudů. Určení místa bydliště je přitom součástí rodičovské odpovědnosti, kterou sdílí oba rodiče (§ 858 občanského zákoníku, srov. také nález ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 3399/23 , bod 27).
14. Stěžovatelkou namítaná judikatura Ústavního soudu či Soudního dvora EU se vztahuje až k rozhodování ve věci samé, a tedy k otázce, o které soudy teprve budou rozhodovat.
15. Ústavní soud nemůže stěžovatelce přisvědčit, že by soudy napadená rozhodnutí náležitě neodůvodnily. Soudy se pro účely rozhodnutí o předběžném opatření zabývaly dostatečně nejlepším zájmem dítěte a nastalou situací mezi rodiči. Rozhodnutí soudů vychází z úvahy, že stěžovatelka nejprve neoprávněně přemístila nezletilého na území Slovenské republiky, čímž vyloučila otce z výkonu rodičovské odpovědnosti i z výchovného vlivu na nezletilého, poté nerespektovala návratová rozhodnutí slovenských soudů a dále prodlužovala jí vytvořený protiprávní stav, přičemž vydáním navrhovaných předběžných opatření by se tento stav ještě dále prodlužoval a návratové rozhodnutí by jím bylo fakticky popřeno. Uvedenou úvahu obecných soudů nelze považovat za akt libovůle, který by umožnil Ústavnímu soudu do rozhodování obecných soudů o předběžném opatření zasahovat.
16. Nelze souhlasit s tvrzením stěžovatelky, že soudy ignorují její argumentaci založenou na zdůrazňování faktického stavu (pobytu nezletilého na území Slovenské republiky, jeho zázemí, rodinné prostředí stěžovatelky). Soudy však v řízení o předběžném opatření upřednostnily jiné shora uvedené argumenty, přičemž své závěry dostatečně zdůvodnily.
17. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na uznání nároku na náhradu nákladů zastoupení sdílí akcesoricky osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1.
dubna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu