Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti DOZON s. r. o., sídlem Pomezní 1386/9, Praha 8, zastoupené JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem, sídlem Poštovní 1794/17, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2023 č. j. 21 Co 90/2023-99 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. ledna 2023 č. j. 24 C 34/2022-63, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti AERO Vodochody AEROSPACE a. s., sídlem U Letiště 374, Odolena Voda, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení nákladového výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ a nákladového výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky garantovaných zejména čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a čl. 36 Listiny základných práv a svobod, dále čl. 90 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Bližší rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy není nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy. Postačí proto uvést, že v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 24 C 34/2022 rozhodovaly obecné soudy o žalobě stěžovatelky na zaplacení částky, jež měla představovat pohledávky ze smluv o dílo uzavřených s vedlejší účastnicí.
3. Během řízení stěžovatelka vzala svoji žalobu částečně zpět a v této části okresní soud usnesením ze dne 18. 1. 2023 č. j. 24 C 34/2022-58 řízení zastavil. Ve zbývající části okresní soud žalobě napadeným rozsudkem vyhověl (výrok I.) a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení (výrok II.).
4. Proti rozsudku okresního soudu podaly odvolání jak vedlejší účastnice (v celém rozsahu), tak stěžovatelka (co do výroku II.). Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
5. Proti nákladovým výrokům rozsudku okresního soudu i rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost. Podle stěžovatelky jí okresní soud nepřiznal celé vyčíslené náklady právního zastoupení, ačkoliv tento postup nijak neodůvodnil a zároveň nesprávně vycházel z tarifní hodnoty počítané kurzem USD/Kč ke dni vyhlášení rozsudku, nikoli ke dni započetí úkonu konkrétní právní služby. Krajský soud následně pochybil, když vedlejší účastnici jako procesně úspěšné přiznal náklady celého soudního řízení, aniž by přitom zohlednil, že ve větší části sporu došlo ke zpětvzetí žaloby z důvodu uhrazení části žalované částky vedlejší účastnicí. Byla to proto stěžovatelka, kdo byl ve většině sporu procesně úspěšný.
6. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky pro její projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
7. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. jen tam, kde ostatní prostředky ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
8. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení nákladového výroku rozhodnutí krajského soudu. Ústavní soud z databáze infoSoud.cz zjistil, že proti výroku I. napadeného rozhodnutí krajského soudu bylo podáno dovolání a tuto informaci ověřil u okresního soudu. Za této procesní situace je nepřípustné, aby Ústavní soud jakkoli zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů a předjímal jejich rozhodnutí. Podaná ústavní stížnost je proto předčasná, a tedy nepřípustná.
9. Výrok o náhradě nákladů řízení má k rozhodnutí o věci samé akcesorickou povahu. Bylo by proto v rozporu s principem efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost, jelikož by tak (byť i nepřímo) nutně předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. usnesení ze dne 29. 9. 2023 sp. zn. II. ÚS 2043/23 , bod 14, ze dne 24. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 870/19 , bod 7).
10. Tím, že Ústavní soud odmítá stávající ústavní stížnost pro její "předčasnost", není poškozeno právo na přístup stěžovatelky k soudu. Po skončení dovolacího řízení, resp. řízení před obecnými soudy, bude mít stěžovatelka možnost podat novou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i tehdy, brojila-li by stěžovatelka výhradně proti nákladovým výrokům [srov. usnesení ze dne 29. 9. 2023 sp. zn. II. ÚS 2043/23 , ze dne 30. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 941/19
(U 8/94 SbNU 435)].
11. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž lze pro úplnost dodat, že Ústavní soud neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2024
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj