Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů Bc. Radovana Myslíka a JUDr. Aleny Myslíkové, zastoupených JUDr. Janem Kelmanem, advokátem, sídlem Pivovarská 15, Příbram, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. prosince 2024 č. j. 7 As 255/2023-75 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2023 č. j. 55 A 14/2022-107, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Městského úřadu X, Ing. Lucie Fast a Ing. Milana Fasta, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů. Tvrdí, že soudy porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených rozhodnutí plyne, že se stěžovatelé domáhali u Krajského soudu v Praze žalobou na ochranu před nezákonným zásahem určení, že se Městský úřad X dopouští nezákonného zásahu tím, že nezahájil řízení o odstranění staveb, konkrétně zahradního domku, opěrné zdi a oplocení, nacházejících se na pozemku sousedů stěžovatelů. Stěžovatelé požadovali, aby krajský soud žalovanému zakázal pokračovat v nezákonném zásahu a přikázal mu zahájit řízení o odstranění staveb.
3. Krajský soud tuto žalobu napadeným rozsudkem zamítl, kasační stížnost Nejvyšší správní soud rovněž napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud uvedl, že jeho rozšířený senát v rozsudku ze dne 26. 3. 2021 č. j. 6 As 108/2019-39, ŽAVES, připustil možnost bránit se zásahovou žalobu proti nečinnosti správního orgánu spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby, v případě stěžovatelů však o nezákonný zásah nejde. Nezákonného zásahu se správní orgán dopustí teprve tehdy, jsou-li naplněny podmínky pro zahájení řízení o odstranění stavby (tj. pokud realizace nepovolených staveb podléhala nějakému povolovacímu režimu), ale správní orgán ho přesto nezahájí.
Sporné stavby však povolovacímu režimu nepodléhají, a to pro své rozměry a umístění, a neporušují ani jiné právní předpisy. Dále imise kouřem z grilu či krbu namítané stěžovateli míří pouze na budoucí a potenciální efekty stavby, před kterými zásahová žaloba neposkytuje ochranu. Konečně nebylo ani prokázáno, že by oplocení stálo na pozemku stěžovatelů.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelé vytýkají oběma soudům několik pochybení. Předně hodnotily soudy skutkový stav excesivně a formalisticky. Kromě toho se odchýlily od předmětu řízení a nahradily činnost správních orgánů - měly pouze zkoumat, zda je dán důvod, aby soulad staveb se zákonem řádně posoudil správní orgán v řízení o odstranění stavby, soudy se nezákonností staveb neměly samy zabývat. Tím soudy nejednaly předvídatelně a nadto při střetu rovnocenných vlastnických práv stavebníků a stěžovatelů nepřípustně upřednostnily ochranu práv stavebníků.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a též vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Argumentace stěžovatelů v ústavní stížnosti postrádá ústavněprávní rozměr a jen opakuje námitky v rovině podústavního práva a polemiky se skutkovým stavem, se kterými se již dostatečně vypořádaly oba správní soudy. Na tyto závěry stěžovatelé nijak nereagují, pouze opakují již dvakrát vyvrácené. Stěžovatelé svou argumentaci nepřizpůsobili ani odlišnému přezkumnému rámci, v němž se Ústavní soud oproti správním soudům pohybuje. Ústavní soud proto jen stručně poznamenává, že pokud správní soudy při rozhodování o zásahové žalobě posuzovaly, zda sporné stavby jsou stavbami nepovolenými, postupovaly v souladu s prejudikaturou (viz rozsudek ŽAVES, body 70 a 122).
7. Napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelů, a proto Ústavní soud jejich ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu