Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky D. J., zastoupené JUDr. Otto Hradilem, advokátem, sídlem Olomoucká 226, Uničov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. ledna 2024 č. j. 5 Ads 58/2023-67 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. února 2023 č. j. 72 Ad 47/2021-85, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka ústavní stížností požaduje zrušit shora uvedené rozsudky. Tvrdí, že porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaných spisů obou správních soudů a správního spisu plyne následující. Stěžovatelka si zažádala o podporu v nezaměstnanosti. Příslušný správní orgán podporu přiznal, počínaje 14. 12. 2017, a poučil stěžovatelku, že přiznanou podporu bude muset vrátit, pokud získá důchod pro invaliditu třetího stupně. Jinak řečeno, souběh vyplácení podpory v nezaměstnanosti a invalidního důchodu není možný. Právě v tom leží hlavní spor v této věci.
3. Česká správa sociálního zabezpečení totiž posléze uznala stěžovatelku invalidní ve třetím stupni a přiznala jí důchod pro invaliditu třetího stupně, to vše ode dne 14. 11. 2016 (následně sice snížila důchod na invaliditu prvního stupně, ale toto rozhodnutí bylo zrušeno a původní invalidní důchod tak byl obnoven). V reakci na přiznání invalidního důchodu Úřad práce České republiky - krajská pobočka v Olomouci rozhodl, že stěžovatelka musí vrátit podporu v nezaměstnanosti. Své rozhodnutí opřel především o posudek orgánu sociálního zabezpečení, na jehož základě byl mj. obnoven invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Stěžovatelka se odvolala, avšak neúspěšně.
4. Stěžovatelka se proto obrátila na Krajský soud v Ostravě - pobočku v Olomouci. Ten jí dal za pravdu a rozhodnutí úřadu práce zrušil. Z posudku nevyplývalo, zda je stěžovatelka schopna vykonávat výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Právě to ale byla zákonná podmínka pro vrácení podpory v nezaměstnanosti. Vedlejší účastník poté zrušil původní rozhodnutí úřadu práce. Úřad práce si poté vyžádal opravný posudek k původnímu posudku o invaliditě. Z něho vyplynulo, že stěžovatelka není schopna výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. Úřad práce proto rozhodl stejně jako předtím: stěžovatelka musí vrátit podporu v nezaměstnanosti v částce 32 116 Kč, a to za období od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018. I nyní se stěžovatelka se neúspěšně odvolala.
5. Stěžovatelka se opět bránila u krajského soudu, ten však její žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Ke kasační stížnosti stěžovatelky pak Nejvyšší správní soud shledal, že nelze vyloučit zásadní pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky, proto je kasační stížnost přijatelná (§ 104a soudního řádu správního). Přesto ji zamítl. Souhlasil, že samotná formulace opravného posudku je obtížně srozumitelná. Jiný výklad tohoto posudku, než že stěžovatelka není schopna vykonávat výdělečnou činnost ani za zcela mimořádných podmínek, však nepřichází v úvahu.
Není ani v rozporu se zákonem, pokud stěžovatelka nebyla v této věci osobně vyšetřena před vydáním opravného posudku. Stěžovatelka má rovněž pravdu, že se nemohla nijak bránit proti závěrům opravného posudku v řízení, v němž byla posuzována její invalidita. Vydání opravného posudku, který se vyjádřil pouze k její schopnosti vykonávat výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek, totiž nevedlo k vydání nového rozhodnutí v předešlém řízení. Nic však stěžovatelce nebránilo zpochybnit závěry opravného posudku v řízení v nyní posuzované věci.
Stěžovatelka ostatně opravný posudek zpochybňuje, činí tak však pouze z formálních důvodů. Naopak netvrdí ani z ničeho neplyne, že by přicházely v úvahu mimořádné podmínky, za kterých by mohla vykonávat výdělečnou činnost.
6. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti nesouhlasí se skutkovým hodnocením své věci. Za nepřijatelnou považuje interpretaci psaného textu opravného posudku, jak ji provádí Nejvyšší správní soud. Protiprávní stav (souběh invalidity třetího stupně a zápis uchazeče o zaměstnání) svým jednáním nevyvolala stěžovatelka, ale naopak správní orgány. Správní orgány neposkytují stěžovatelce služby na náležité úrovni.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je proto přípustná.
8. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže aplikace tohoto práva v daném konkrétním případě byla neústavní [srov. již nález ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03
(N 138/31 SbNU 227) a navazující judikatura]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde.
9. Stěžovatelka se domáhá přezkumu skutkových závěrů a na ně navazujících závěrů právních, které učinily správní orgány a správní soudy. Pomíjí však, že tím by Ústavní soud překročil svou kompetenci.
10. V nynější věci je klíčové, že uchazeč je povinen podporu v nezaměstnanosti vrátit, pokud současně pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, a sice za dobu, po kterou se její poskytování překrývá s dobou pobírání invalidního důchodu. Z tohoto pravidla však existuje jedna výjimka: fyzická osoba je navzdory vysokému stupni invalidity alespoň za zcela mimořádných podmínek schopna výdělečné činnosti [§ 56 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti].
11. Správní orgány, byť až po zásahu správních soudů, dovodily, že stěžovatelka nemohla vykonávat výdělečnou činnost ani za zcela mimořádných podmínek [obecně k požadavkům u posudků v důchodových věcech srov. nález ze dne 6. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 4160/16
(N 40/88 SbNU 553), část IV]. Závěry správních orgánů správní soudy podrobily plnohodnotnému přezkumu, a to dokonce v obou stupních, neboť Nejvyšší správní soud shledal přijatelnost kasační stížnosti a podrobil rozsudek krajského soudu detailnímu přezkumu. Závěr o tom, že stěžovatelka není ani za zcela mimořádných podmínek schopna výdělečné činnosti, není v extrémním rozporu s provedenými důkazy, proto není neústavní. Není úkolem Ústavního soudu, aby v nynější věci vystupoval jako správní soud třetí instance a opětovně detailně přezkoumal důkazy, které již byly detailně přezkoumány oběma správní soudy.
12. Lze jen dodat, že pro povinnost vrátit poskytnutou podporu je bezvýznamné, zda stěžovatelka porušila nějakou povinnost či jinak protiprávně vyplacení podpory vyvolala.
13. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. listopadu 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu