Oprávnění soudů zkoumat, došlo-li ke konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 legálním způsobem
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 22. června 1995
v senátě ve věci ústavní stížnosti R.D. proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 26. 10. 1993, čj. 29 Co 647/93-30 t a k t o :
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec
ze dne 26. října 1993, čj. 29 Co 647/93-30, se z r u š u j e. O d ů v o d n ě n í
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec,
potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 2. 1993, čj. 14 C 432/92-15, jímž byla zamítnuta žaloba s návrhem,
aby první vedlejší účastník byl uznán povinným vydat stěžovateli
a sepsat s ním dohodu o vydání domu č. p. 285 se stavební parcelou
č. 1768/1, jakož i kolnu, zapsané na LV č. 2433 k. ú. L. a druhý
vedlejší účastník stavební parcelu č. 1768/2, zapsanou na LV č. 16 k. ú. L., stěžovatel uvádí, že napadeným rozsudkem Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec bylo porušeno několik
základních práv a svobod zaručených v Listině základních práv
a svobod, a to rovněž právo zakotvené v článku 11 Listiny, podle
kterého každý má právo vlastnit majetek, vlastnické právo všech
vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu a zaručuje se dědění. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec navrhl
zamítnutí ústavní stížnosti a k důvodům svého rozsudku dodal, že
ke konfiskaci požadovaného majetku došlo v každém případě mimo
tzv. rozhodné období, uvedené v ustanovení § 1 zákona č. 87/1991
Sb., o mimosoudních rehabilitacích, tedy období od 25. 2. 1948 do
1. 1. 1990, a to vyhlášením dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci
nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve Sbírce zákonů
a nařízení, tedy dnem 30. 10. 1945. Vedlejší účastník v. d. E. v L. se v podstatě ztotožnil
s důvody uváděnými v napadeném rozsudku. Také vedlejší účastník město L. navrhl zamítnutí ústavní
stížnosti, neboť k přechodu vlastnictví k nemovitostem na stát
došlo před 25. 2. 1948, a není tedy založen právní nárok na jejich
vrácení podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích. Ústavní soud, jak již vyslovil v celé řadě dřívějších nálezů,
není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich
soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného
dohledu nad jejich činností, nicméně jen potud, pokud tyto soudy
ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny
základních práv a svobod. Takové ústavně zaručené základní právo je zakotveno rovněž
v článku 36 odst. 1 Listiny, zakládajícím každému právo domáhat se
stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. V projednávané věci však obecné soudy podle citovaného článku
nepostupovaly, neboť nevyvodily žádný závěr z toho, že mezi výpisy
z pozemkové knihy pro katastrální území Liberec ze dne 27. 11. 1992 a 11. 2. 1993, vztahujícími se ke knihovní vložce č.
755,
existují evidentní a podstatné rozpory, v jejichž důsledku není
vůbec jasno, kdo předmětné nemovitosti před jejich konfiskací
vlastnil. Tyto rozpory měly obecné soudy odstranit tím spíše, že
ke konfiskaci majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb. docházelo sice
ex lege, nicméně při splnění všech, tímto dekretem stanovených,
podmínek, mezi které náleželo i pravomocné rozhodnutí správního
orgánu o tom, že jsou splněny podmínky pro konfiskaci podle tohoto
dekretu (§ 1 odst. 4). Vzhledem k uvedeným skutečnostem měly se
proto tím spíše obecné soudy seznámit s obsahem konfiskačního
rozhodnutí, aby si tím získaly podklad pro závěr, komu a kdy byl
majetek, o který v projednávané věci jde, konfiskován, neboť
teprve potom mohly adekvátně reagovat i při posuzování
stěžovatelem uplatňovaného nároku a jeho případné skutečné povahy. V této souvislosti třeba poukázat na to, že i v praxi obecných
soudů se nyní prosazují tendence ve směru oprávnění soudu
posuzovat splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve
smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. v případech
konfiskace majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb., jestliže správní
orgán rozhodoval až po 25. 2. 1948 o tom, jsou-li splněny podmínky
pro konfiskaci podle tohoto dekretu (R č. 16/1994 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne
30. 12. 1994, sp. zn. 4 Cdo 174/94). Porušení práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1
Listiny je v této věci natolik evidentní, že nebylo třeba se
zabývat dalšími, v řízení o ústavní stížnosti irelevantními,
stěžovatelovými výtkami, které směřují spíše proti dekretu č. 108/1945 Sb. jako takovému. Protože tedy rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno
ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu citovaného
článku 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud ústavní stížnosti podané
podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy vyhověl a rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 26. 10. 1993, čj. 29 Co 647/93-30, zrušil (§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 22. června 1995