Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Ondřejem Líbalem, advokátem, sídlem Kostelní 172, Štětí, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. února 2024 č. j. 1 Afs 200/2023-16, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud") proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 2. 2023 č. j. 12206/7100-50128-110726. Usnesením ze dne 20. 6. 2023 č. j. 30 Af 18/2023-35 osvobodil krajský soud stěžovatelku v rozsahu 80 % od soudního poplatku (výrok I.), ustanovil jí pro řízení o žalobě advokáta (výrok II.) a vyzval ji k zaplacení zbývající části soudního poplatku ve výši 600 Kč (výrok III.).
Stěžovatelka na výzvu krajského soudu ve stanovené lhůtě zbývající část soudního poplatku neuhradila, proto krajský soud řízení usnesením ze dne 31. 7. 2023 č. j. 30 Af 18/2023-41 zastavil. Stěžovatelka podáním ze dne 6. 8. 2023 označeným jako "Návrh žalobkyně na určení neúčinnosti doručení" požádala, aby krajský soud rozhodl o neúčinnosti doručení usnesení ze dne 20. 6. 2023, neboť její jednatel byl na operaci v nemocnici, a tudíž se z omluvitelných důvodů seznámil s obsahem písemnosti až dne 2.
8. 2023. V reakci na výzvu krajského soudu pak stěžovatelka podání ze dne 6. 8. 2023 označila jako kasační stížnost proti usnesení ze dne 31. 7. 2023 č. j. 30 Af 18/2023-41. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky zamítl, neboť dne 22. 6. 2023 byly k přihlášení do datové schránky užity přístupové údaje jednatele stěžovatelky [osoby uvedené v § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen "zákon o elektronických úkonech")], pročež se stěžovatelka nemůže domáhat zrušení usnesení o zastavení řízení pro nemožnost se včas seznámit s obsahem písemnosti.
3. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší správní soud vykládá zákon o elektronických úkonech přehnaně formalisticky. Smyslem a účelem právní úpravy doručování je umožnit adresátovi, aby se s doručovanou písemností seznámil, což není vždy objektivně možné. Jednatel stěžovatelky nebyl schopen se včas seznámit s obsahem usnesení ze dne 20. 6. 2023, ačkoliv mu bylo doručeno, neboť od 22. 6. do 26. 6. 2023 byl hospitalizován v nemocnici v Praze z důvodu operace a ode dne 28. 6. do 3. 7. 2023 v nemocnici v Litoměřicích. Kvůli onkologickému onemocnění je v pracovní neschopnosti od 6. 3. 2023. S doručeným usnesením se jednatel stěžovatelky seznámil až dne 2. 8. 2023. Do datové schránky stěžovatelky má kromě jednatele stěžovatelky přístup také obchodní společnost Avis s. r. o., která pro stěžovatelku zajišťuje účetní služby a v rámci toho může za stěžovatelku zasílat dokumenty správci daně, není však oprávněna zabývat se jinými úkony. Dne 22. 6. 2023 se pravděpodobně přihlásila do datové schránky tato společnost za účelem podání přiznání k DPH. Stěžovatelka má za to, že jsou v jejím případě dány důvody pro vyslovení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 20. 6. 2023.
4. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
5. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17); všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedené obecnými soudy Ústavní soud hodnotí jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjejí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představují tím nepředvídatelnou interpretační libovůli [viz např. nález ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11
(N 68/64 SbNU 767)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu tedy nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.
6. Právní závěry Nejvyššího správního soudu jsou podle Ústavního soudu ústavně konformní a není třeba se od nich jakkoli odchylovat. Nejvyšší správní soud ověřil, že usnesení krajského soudu ze dne 20. 6. 2023 bylo doručeno do datové schránky stěžovatelky dne 22. 6. 2023 přihlášením oprávněné osoby ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona o elektronických úkonech. Podle § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech platí, že dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Stěžovatelka tvrdí, že přihlášenou oprávněnou osobou nemohl být jednatel stěžovatelky, neboť byl v té době hospitalizován v nemocnici, avšak zároveň připouští, že jednatel stěžovatelky poskytl své přístupové údaje do datové schránky třetí osobě, která se do datové schránky pravděpodobně přihlásila.
7. Ustanovení § 8 odst. 6 zákona o elektronických úkonech umožňuje určit rozsah oprávnění k přístupu do datové schránky, čehož stěžovatelka v daném případě nevyužila. Stěžovatelka tak opomněla, že se od uživatelů datových schránek vyžaduje jistý stupeň "bdělosti" při nakládání s přístupovými údaji (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2015 č. j. 4 As 160/2015-43 a ze dne 26. 8. 2015 č. j. 3 Ads 21/2015-44). Ústavní soud nijak nezpochybňuje lidsky tíživou situaci jednatele stěžovatelky, avšak s poskytnutím přístupových údajů třetí osobě nese oprávněná osoba plně veškerá rizika s tím spojená.
8. V daném případě výklad zákona o elektronických úkonech provedený Nejvyšším správním soudem není podle Ústavního soudu přepjatě formalistický, jak tvrdí stěžovatelka. Nejvyšší správní soud se náležitě vypořádal se stěžovatelčinými námitkami, která v ústavní stížnosti svoji argumentaci vesměs opakuje a pomíjí, že výklad jiných podústavních předpisů Ústavnímu soudu nepřísluší. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky.
9. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu