Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky O. B., zastoupené Mgr. Tomášem Bučkem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. října 2023 č. j. 96 Co 263/2021-811, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a A. B. a nezletilého M. A. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že obecný soud porušil její ústavně zaručená práva zakotvená čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); dále namítá porušení čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 2 a čl. 18 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
2. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 27. 5.2021 č. j. 17 Nc 40/2019-360 upravil i styk otce (vedlejšího účastníka) s nezletilým, a to vždy každý sudý týden v sobotu od 15:00 hodin do 18:00 hodin a v neděli od 10:00 hodin do 14:00 hodin s tím, že si nezletilého převezme v místě bydliště stěžovatelky a po ukončení styku ho předá v tomto místě zpět; po dovršení dvou let nezletilého pak je otec oprávněn stýkat se s nezletilým vždy každý sudý týden od soboty 10:00 hodin do neděle 13:00 hodin s tím, že si nezletilého převezme v místě bydliště stěžovatelky a po ukončení styku ho zase v tomto místě předá; rovněž bylo rozhodnuto o styku o vánočních svátcích a o povinnosti stěžovatelky nezletilého řádně ke styku připravit (III. výrok). Tím byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 11. 8. 2020 č. j. 17 Nc 40/2019-218 (IV. výrok). Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") následně rozsudkem ze dne 18. 8. 2022 č. j. 96 Co 263/2021-611 změnil ve výroku III. rozsudek okresního soudu tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým od právní moci tohoto rozsudku do 31. 1. 2023 každý sudý týden od soboty od 10:00 hodin do neděle do 17:00 hodin; s účinností od 1. 2. 2023 pak každý první týden v kalendářním měsíci od středy od 10:00 do neděle do 17:00 hodin; dále bylo rozhodnuto o styku v průběhu vánočních a letních prázdnin. Místem předání nezletilého ke styku a jeho převzetí po ukončení styku bylo určeno Ú. - před budovou hlavního vlakového nádraží a oběma rodičům byly stanoveny povinnosti spojené s uskutečňováním styku (výrok III.).
3. Ústavní soud nálezem ze dne 26. 4. 2023 sp. zn. IV. ÚS 147/23 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) zrušil výrok III. rozsudku krajského soudu ze dne 18. 8. 2022 č. j. 96 Co 263/2021-611, v části, jíž bylo určeno, že otec si nezletilého převezme a po ukončení styku stěžovatelce vždy předá v Ú. před budovou hlavního vlakového nádraží. Konstatoval, že v odůvodnění soudního rozhodnutí týkajícího se úpravy poměrů k nezletilým dětem musí být vyloženo, co soud považuje za nejlepší zájem dítěte, na základě jakých kritérií k tomuto závěru dospěl a případně jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy a právy. Tento požadavek se uplatní i při rozhodování soudu o určení místa, v němž má docházet k předávání dítěte ke styku, a to především tehdy, má-li být tímto místem určeno místo, jež se nachází ve značné vzdálenosti od místa bydliště dítěte. Nerespektuje-li soud uvedený požadavek, postupuje v rozporu s právem účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
4. Krajský soud následně napadeným rozsudkem změnil v nepravomocné části výrok III. rozsudku okresního soudu ze dne 27. 5. 2021 č. j. 17 Nc 40/2019-360, ve znění usnesení okresního soudu ze dne 31. 8. 2021 č. j. 17 Nc 40/2019-367, tak, že otec si převezme nezletilého k realizaci styku v místě bydliště stěžovatelky, která si nezletilého převezme po ukončení styku v místě bydliště otce (výrok I.); současně soud rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Krajský soud dospěl po opětovném posouzení věci k závěru, že nejvhodnější bude střídání rodičů při předávání/přebírání nezletilého, čímž se mezi ně spravedlivě rozdělí jak ekonomické, tak i fyzické a psychické zatížení. V podrobnostech lze odkázat zejména na bod 9. napadeného rozsudku.
5. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud se nevypořádal nejen s její věcnou a právní argumentací, ale i se závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 147/23 , v němž Ústavní soud zdůrazňoval zejména povinnost soudu věnovat se - při rozhodování o místě a způsobu předávání nezletilého k péči mezi rodiči - primárně otázce nejlepšího zájmu nezletilého. Podle stěžovatelky krajský soud dostatečně nezdůvodnil a nevysvětlil, jak se vypořádal s otázkou nejlepšího zájmu nezletilého ve vztahu komplexního pohledu na péči o nezletilého jeho rodiči a styk s otcem nezletilého, který je realizován distančním způsobem.
6. Dále stěžovatelka uvádí, že "namísto toho se krajský soud zabýval pouze důvody, které byly uvedeny otcem i stěžovatelkou a týkaly se unisono logistických a ekonomických záležitostí styku a předávaní nezletilého otci a naopak, což nelze zdaleka chápat tak, že byl sledován nejlepší a nejvyšší zájem nezletilého syna". Tímto postupem měl podle stěžovatelky krajský soud porušit její právo na soudní ochranu garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny. K tomu dodává, že v jejím případě nelze dát přednost právům otce nezletilého před realizací jejích základních lidských práv. Krajskému soudu stěžovatelka rovněž vytýká, že rozhodl "alibisticky", namísto toho, aby hledal jiné možnosti, jak vyřešit styk nezletilého s jeho otcem. Poukazuje přitom na to, že otci nezletilého například nabízela zajištění ubytování v B. tak, aby nezletilý nemusel v průběhu několika dnů cestovat stovky kilometrů do Německa a zpět do B. Dále uvádí, že zásadní problémy v realizaci styku nezletilého s otcem nastávají při nemoci nezletilého.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod k jeho zásadu by mohl být dán pouze tehdy, pokud by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podklad, pokud by řízení jako celek nebylo spravedlivé, případně pokud by napadené rozhodnutí postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění. Zásada zdrženlivosti Ústavního soudu pak platí o to více při přezkumu rozhodování opatrovnických soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
10. Ústavní soud ve své nálezové judikatuře formuloval požadavek, aby oba rodiče dítěte společně nesli náklady spojené s jeho výchovou a péčí o ně, a to včetně nákladů spojených s udržováním pravidelného osobního styku. Ústavní soud v zájmu rovnoměrného vyvážení překážek spojených se zajištěním styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost obecně vyžaduje, aby tyto překážky byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, resp. aby oba rodiče museli při rozvržení povinností spjatých se stykem vynaložit nejen přibližně stejnou finanční částku, ale rovněž museli na překonání vzdálenosti rovnoměrně vynaložit svoji energii a čas (srov. nález ze dne 12. 7. 2024 sp. zn. III. ÚS 3431/23
, bod 16.). Jinak řečeno - obecné soudy by měly při rozvržení povinností rodičů souvisejících s kontakty s nezletilými stanovit místa předávání nezletilých dětí vyváženě, tj. pokud možno rovnoměrným rozdělením vyzvedávání a předávání dítěte v místech bydliště každého z rodičů, nebrání-li tomu závažné okolnosti (srov. nález ze dne 2. 9. 2020 sp. zn. IV. ÚS 4156/19
, bod 24., a též nález ze dne 12. 7. 2024 III. ÚS 3431/23, bod 17.).
11. Stěžejní argumentace stěžovatelky se opírá o kasační nález sp. zn. IV. ÚS 147/23
a jeho závěry. Ústavní soud v něm poukázal na to, že je povinností krajského soudu, aby se pečlivě zabýval posouzením nejlepšího zájmu dítěte a v souladu s ním stanovil konkrétní podmínky uskutečňování styku nezletilého s otcem, resp. určil místo, v němž má docházet k přebírání nezletilého ke styku a k jeho předávání po ukončení styku. V nálezu však nezpochybňoval obecnými soudy stanovený rozsah styku otce s nezletilým a kriticky se nevyjadřoval ani k tomu, že styk otce s nezletilým probíhá v místě bydliště otce, tj. v Německu.
12. Ústavní soud z odůvodnění napadeného rozsudku zjistil, že krajský soud v něm poukázal na právo nezletilého na pravidelný styk se svým otcem. Ze skutkových zjištění zopakoval, že stěžovatelka se odstěhovala ze společné domácnosti v Německu (před narozením syna) nejprve do Ú. a posléze do B. Nezletilý tudíž nemůže být ušetřen dlouhého cestování, pakliže se má s otcem stýkat v místě jeho bydliště. Krajský soud přitom z provedeného dokazování nezjistil, že by se snad nezletilý s otcem (a jeho rodinou) nechtěl vídat, případně by se cestování sám výrazně bránil, nebo že by zde byly zdravotní komplikace způsobené cestováním.
Prázdninový styk nezletilého s otcem probíhal bez potíží. Nezletilý se v místě bydliště otce stýká s jeho rodinou, poznává prostředí, ve kterém žijí a osvojuje si německý jazyk (ten stěžovatelka v rozporu s údajnou dohodou s otcem nezletilému sama nezprostředkovává). Za dané situace nebyly podle krajského soudu dány důvody pro určení místa styku například v místě bydliště nezletilého a nejvhodnějším řešením shledal střídání rodičů v místě předávání nezletilého, aby se mezi ně rovnoměrně rozdělila s tím spojená zátěž.
Vzhledem ke vzdálenosti bydlišť a absenci dohody rodičů o místě předávání soud přistoupil k jeho určení tak, aby byl nezletilý ušetřen dalšího nadbytečného cestování na území České republiky z/do B. do/z Ú.
13. Ústavní soud si je vědom námitek stěžovatelky vedených snahou chránit nezletilého před nutností dlouze cestovat do místa bydliště otce. Ústavní soud však nezjistil, že by stěžovatelka v řízení uplatňovala konkrétní námitky proti realizaci styku nezletilého s otcem - například že nezletilý se s otcem nechce stýkat, nebo že by na něj mělo dlouhé cestování výrazně negativní vliv (pouze obecně uvedla, že nezletilý nemá rád cestování a vrací se unavený). Soud pak žádné zásadní překážky nezjistil. Překážkou, která by měla znemožňovat realizaci soudem určeného styku, nemůže být ani stěžovatelkou poukazovaná předškolní povinná docházka do mateřské školy. Styk otce s nezletilým je určen v časovém rozpětí od středy do neděle, pouze jednou měsíčně. Nejde tedy o výrazný "výpadek" z docházky nezletilého, jak ostatně uvedl již krajský soud, který též poukázal na to, že otec by měl být schopen s nezletilým případné učivo (úkoly a jiné povinnosti) doplnit.
14. Krajský soud stanovil způsob předávání nezletilého ke styku tak, aby byla mezi rodiči rovnoměrně rozložena s tím související zátěž. Jde přitom o závěry, které jsou v souladu s výše nastíněnými požadavky. Rozhodnutí o rozložení práv a povinností rodičů při styku s nezletilým musí být proporcionální a úměrné oběma rodičům a jim stanoveným povinnostem při péči o dítě. Jiná je samozřejmě situace při onemocnění nezletilého, které by mu - podle závěrů ošetřujícího pediatra - znemožňovalo takto dlouhé cestování. Krajský soud však řešil obecnou úpravu styku otce s nezletilým; ve specifických případech (typicky právě onemocnění nezletilého) je zapotřebí apelovat primárně na oba rodiče, kteří by se měli snažit najít takové řešení, které bude právě v zájmu nezletilého.
15. Ústavní soud dále ověřil, že krajský soud ve věci posoudil nejlepší zájem nezletilého. Jeho závěry o vhodnosti zvoleného řešení přitom nejsou nijak nepřiměřené individuálním (specifickým) okolnostem posuzované věci. Nezletilý má právo poznat prostředí, v němž žije otec a stýkat se i s jeho rodinou, což by při jeho výlučném setrvání v České republice nebylo možné. Obecné soudy při rozhodování o místě předávání nezletilého ke styku zvolily s ohledem na okolnosti věci z nabízejících se možností právě takové řešení, které nejlépe odpovídá v řízení zjištěnému zájmu nezletilého.
16. Nad rámec uvedeného Ústavní soud pouze doplňuje, že se zabýval souladem napadeného rozhodnutí krajského soudu s požadavky plynoucími ze zásady nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte i přesto, že stěžovatelkou je matka nezletilého, kdežto nezletilý stěžovatelem není. Podle tohoto ustanovení se totiž zásady nejlepšího zájmu dítěte mohou dovolávat nejen děti, ale též další účastníci řízení týkajících se dětí (blíže viz bod 22. nálezu sp.zn. IV. ÚS 147/23
).
17. Ústavní soud proto shrnuje, že ústavní stížností napadené rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a uzavírá, že do základních práv stěžovatelky nebylo zasaženo. Nelze rovněž pominout, že poměry ve věcech péče o nezletilé se mohou i v krátkém čase měnit, a tím i nově upravovat. Ústavní soud proto na závěr považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů rodičů s nezletilými dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných", a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Ústavní soud toto hledisko zdůraznil například v nálezu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683).
18. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu