Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 4. prosince 2006 o ústavní stížností P. P. P., zastoupeného JUDr. Františkem Maderem, advokátem, Advokátní kancelář v Ostravě, Spojů 835/2, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5.5.1999, sp. zn. 3 To 43/1999, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12.9.2006 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces plynoucí z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i účastníku řízení známy.
Stěžovatel požádal Český helsinský výbor o právní posouzení svého případu. Český helsinský výbor ve svém vyjádření, které stěžovatel údajně obdržel dne 12.7.2006, konstatoval procesní pochybení v rozhodování Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího. Stěžovatel má za to, že lhůta pro podání ústavní stížnosti byla zachována, neboť on sám se o důvodech opravňujících k podání ústavní stížnosti, tj. o porušení práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny, dozvěděl až z vyjádření Českého helsinského výboru dne 12.7.2006.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu ústavní stížností napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dále též mimo jiné to, zda byla ústavní stížnost podána včas.
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Uvedená lhůta je lhůtou procesní a současně lhůtou, jež nemůže být prominuta ani prodloužena. Posledním procesním prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Český helsinský výbor je nevládní neziskovou organizací a právní stanovisko, příp. vyjádření této organizace k případu stěžovatele, nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, pročež datum doručení téhož není relevantní pro posouzení lhůty k podání ústavní stížnosti.
Rozhodnutím o posledním ve věci uplatněném procesním prostředku byl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5.5.1999, který byl, jak Ústavní soud zjistil z vyžádaných dodejek, stěžovateli doručen dne 25.5.1999; lhůta k podání ústavní stížnosti tedy marně uplynula dne 24.7.1999.
Z výše uvedeného je patrno, že ústavní stížnost byla podána opožděně; Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než ji dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. prosince 2006
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj