Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Pavla Klána, sídlem Na cihelně 1/3, Praha 5 - Velká Chuchle, správce konkursní podstaty úpadkyně obchodní společnosti TESLAMP Holešovice a. s., zastoupeného Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, sídlem Nádražní 58/110, Praha 5 - Smíchov, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v nerozhodnutí o námitce podjatosti soudce ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 225/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel namítl podjatost soudce Obvodního soudu pro Prahu 7. Podjatost soudce viděl především v jeho nevhodném chování během soudního jednání (údajné křivé obvinění advokáta stěžovatele ze spáchání trestného činu, navádění k ústnímu přednesu zakládající důvod pro podání trestního oznámení, zastrašování podáním trestního oznámení atd.). Městský soud v Praze ovšem věcně nerozhodl o stěžovatelově námitce podjatosti a vrátil postoupený soudní spis zpět obvodnímu soudu. Postup soudce v řízení není důvodem pro zpochybnění podjatosti soudce (§ 14 odst. 4 občanského soudního řádu).
2. Nyní se stěžovatel v ústavní stížnosti domáhá, aby městský soud jeho námitku podjatosti věcně projednal.
3. Ústavní soud nejprve posoudí, zda stěžovatel splňuje všechny předpoklady řízení před Ústavním soudem a zda soud může nyní věcně rozhodnout. Nesplňuje a nemůže. Nynější věc se totiž týká problematiky rozhodování o podjatosti soudce, u něhož je třeba pamatovat na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, přesněji na její materiální rovinu. Ta vylučuje, aby Ústavní soud jakkoli promlouval do probíhajícího soudního řízení. Dokud věc pravomocně neskončí a stěžovatel nevyčerpá všechny procesní prostředky ochrany, Ústavní soud se zdrží bližšího přezkumu. Dílčí procesní rozhodnutí o nevyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci není samo o sobě způsobilé bezprostředně zasáhnout do základních práv [stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25 a body 31 až 32].
4. Ústavní soud si uvědomuje, že se nynější věc nachází v poněkud odlišné procesní situaci. Na rozdíl od stanoviska, které se vyjadřovalo k situaci, kdy námitka podjatosti byla věcně projednána (bod 32 stanoviska Pl. ÚS-st. 58/23), se tato věc týká přesně opačné situace, tj. věcného neprojednání námitky. Přesto Ústavní soud musí trvat na požadavku, který plyne z materiální stránky zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Výše shrnuté závěry stanoviska jsou proto obecně přenositelné i na tuto věc. Stěžovatelova věc stále probíhá a nedospěla ani do vydání meritorního rozhodnutí.
Navíc stěžovatelova situace není procesně neřešitelná. Právní řád mu poskytuje celou paletu nástrojů, jak se domoci nápravy (bylo-li by vskutku v postupu obecných soudů nějaké pochybení), od řádných a mimořádných opravných prostředků (podrobně bod 19 stanoviska Pl. ÚS-st. 58/23), přes stížnost [§ 166 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)] až po návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu [§ 174a téhož zákona].
5. Ústavní soud rovněž nevidí důvody pro výjimečný postup podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel předkládá mnoho argumentů, proč by Ústavní soud měl v jeho věci učinit výjimku, resp. proč nynější věc přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Předložená argumentace však neobstojí. Stěžovatel jen uvádí, že judikatura nikdy neřešila tuto procesní situaci a že je třeba se k ní vyjádřit. To nestačí. Stěžovatele v zásadě tíží argumentační břemeno, musí upozornit na systémový či strukturální problém ústavního významu [k povinnosti předložit přesvědčivé argumenty stanovisko Pl. ÚS-st. 58/23, bod 33; k přesahu vlastního zájmu blíže nález ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 4071/17
(N 129/90 SbNU 139), body 27 až 29]. V tomto směru ale nic neuvádí a omezil se jen na mlhavou argumentaci.
6. Pro úplnost Ústavní soud upozorňuje na judikaturu Nejvyššího soudu a odbornou literaturu k povinnosti rozhodnout o námitce podjatosti. Pokud účastník řízení založí své argumenty na kritice postupu soudce v řízení, nejde o řádně vznesenou námitku podjatosti a soud k ní nepřihlíží [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2023 sp. zn. 29 ICdo 11/2023, bod 11 a tam cit. judikatura; Hromada, M. Komentář k § 15b, in: Svoboda, K. - Smolík, P. - Levý, J. - Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024].
7. Ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákony poskytují k ochraně jeho práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Soudce zpravodaj ji proto odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2025
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj