Průtahy v řízení při výkonu rozhodnutí, "přiměřená lhůta"
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2001 v senátě ve věci ústavní stížnosti O. K., proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci sp. zn. E 1646/97, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka P. Š., takto:
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se ukládá, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod spisovou značkou E 1646/97 a aby v této věci neprodleně konal, a to provedením výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením tohoto soudu ze dne 3. 9. 1997, čj. E 1646/97-10.
V ústavní stížnosti podané proti průtahům ve věci shora uvedené spisové značky Obvodního soudu pro Prahu 10 stěžovatelka uvádí, že od nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí v roce 1997 je uvedený soud zcela nečinný, ačkoli stěžovatelka se něj v tomto mezidobí obrátila s urgencemi v celkem 4 dopisech. Stěžovatelka má proto za to, že Obvodní soud pro Prahu 10 touto svou nečinností porušuje její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a navrhuje proto vydání nálezu, jímž tomuto soudu bude uloženo nepokračovat dále v průtazích a v projednávané věci neprodleně konat.
Obvodní soud pro Prahu 10 uvedl ve svém vyjádření z 20. 12. 2000, že ústavní stížnost považuje za zcela oprávněnou, neboť nepochybně jde o pochybení ze strany vykonavatele a tajemnice. Jde bohužel o dlouhodobý stav způsobený podceňováním exekuční agendy v rámci celého soudního řízení.
Vedlejší účastník P. Š. se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Z obsahu spisu 15 C 215/96 Obvodního soudu pro Prahu 10 Ústavní soud zjistil, že pravomocným rozsudkem tohoto soudu ze dne 17. 2. 1997, čj. 15 C 215/96-17, bylo vedlejšímu účastníku P. Š. uloženo zaplatit stěžovatelce a ing. L. K. celkem částku 65 158,-- Kč s přísl. a na nákladech řízení 14 353,-- Kč. O návrhu stěžovatelky a oprávněného ing. L. K. na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 3. 9. 1997, čj. E 1646/97-10, tak, že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, a to osobního vozidla SPZ ADN 01-87, nařídil. Od této doby však Obvodní soud pro Prahu 10 zůstal nečinný a na celkem čtyři urgence stěžovatelky odpověděl dopisem ze dne 14. 4. 1999 pouze soudní vykonavatel s tím, že oddělení výkonu rozhodnutí není schopno povolené návrhy na prodej movitých věcí personálně zvládnout a běžně vyřizovat.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Vzhledem k čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") každý má právo na to, aby jeho záležitost byla projednána v přiměřené lhůtě. Kritérium "přiměřené lhůty" je subjektivním pojmem, který se může lišit podle povahy každého individuálního případu. Jde-li pouze o výkon již pravomocného rozhodnutí prodejem movitých věcí, a to konkrétně osobního vozidla, potom lhůta více jak tří let, která uplynula od nařízení výkonu rozhodnutí, aniž by soud učinil jakýkoli další úkon, se nepochybně z rámce "přiměřenosti" již vymyká. Je věcí státu, aby zajistil takový stav personálu, který by kritérium "přiměřené lhůty" byl schopen naplnit.
Ústavní soud proto z těchto důvodů pro porušení čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) citovaného zákona uložil Obvodnímu soudu nepokračovat v průtazích v této věci a neprodleně v ní konat.
Poučení:
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 22. ledna 2001