Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Liberec III - Jeřáb, 1. máje 535/50, na průtahy v řízení vedeném Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 21 C 118/2005, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. března 2010, se stěžovatel domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vydání nálezu, kterým Ústavní soud uloží Okresnímu soudu v Liberci (dále jen "okresní soud"), aby ve věci vedené pod sp. zn. 21 C 118/2005 neprodleně jednal. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že v řízení před okresním soudem dochází ke značným průtahům, čímž dochází k porušování jeho práva garantovaného čl.
38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel uvedl, že za nepřiměřenou pokládá jednak samotnou délku řízení a dále namítal, že k průtahům dochází zejména od 11. května 2007, kdy byl soudu doručen návrh na jmenování znalce. Stěžovatel má za to, že přestože k průtahům dochází především z důvodu obstrukčního jednání ze strany žalovaných, příslušný soud dostatečně efektivně nevyužil prostředky (např. ve formě pořádkových pokut), které zákon pro předcházení průtahům v řízení poskytuje.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 21 C 118/2005 (dále jen "soudní spis") Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatel se návrhem na vydání platebního rozkazu podaným dne 28. června 2004 domáhal po žalovaných F. a A. K. zaplacení částky 1 250 000,- Kč s přísl. z titulu nezaplacení zbývající části kupní ceny z kupní smlouvy o prodeji nemovitostí. Okresní soud v průběhu řízení nařídil celkem 6 ústních jednání a usnesením ze dne 8. ledna 2009 ustanovil znalce z oboru ekonomika, stavebnictví za účelem vypracování znaleckého posudku. Soudní spis se poté od 25. března 2009 do 29. dubna 2010 nalézal u ustanoveného znalce, který se marně domáhal zpřístupnění příslušné nemovitosti. Okresní soud v mezidobí usnesením ze dne 12. listopadu 2009 uložil žalovaným pořádkovou pokutu.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu. V judikatuře Ústavního soudu (srov. nález ze dne 7. srpna 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07 in http://nalus.usoud.cz) jsou průtahy v řízení podřazeny pod zásah orgánu veřejné moci [srov. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona Ústavním soudu], kterýžto pojem Ústavní soud obecně chápe zpravidla tak, že jde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok tohoto orgánu vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci tohoto orgánu a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení.
Z takové skutečnosti musí poté vyplynout, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, případně nálezem Ústavního soudu, který ve výrokové části vyjádří zákaz takového zásahu. Tato podmínka však není splněna tam, kde účastníkovi řízení je k dispozici obrana daná celým právním řádem České republiky.
Pokud se domáhá ústavně právní ochrany účastník soudního či správního řízení, které v době podání jeho ústavní stížnosti probíhá a nebylo dosud ukončeno, po nabytí účinnosti zákona č. 192/2003 Sb., kterým byl změněn zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a o státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " zákon o soudech a soudcích"), tj. v příslušné části ode dne 1. července 2004, Ústavní soud striktně váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle ustanovení § 174a citovaného zákona (srov. nález ze dne 17.
srpna 2004 sp. zn. IV.ÚS 180/04 in http://nalus.usoud.cz), dle jehož dikce může účastník řízení, pokud má za to, že v řízení dochází k průtahům, podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen "návrh na určení lhůty"). Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu pak není podmíněn podáním stížnosti podle § 164 zákona o soudech a soudcích.
Povinnost vyčerpat před podáním ústavní stížnosti tento prostředek vyplývá z principu subsidiarity ústavní stížnosti k jiným právním prostředkům způsobilým poskytnout ochranu práva, o němž je tvrzeno, že bylo porušeno. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel před jejím podáním podal návrh na určení lhůty (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Jak vyplývá z příloh přiložených stěžovatelem k ústavní stížnosti, stěžovatel sice podal dne 23. června 2009 k okresnímu soudu stížnost na průtahy v řízení, návrh na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích však nepodal, přičemž opak se nepodává ani z obsahu soudního spisu, ani z ústavní stížnosti a jejích příloh.
Konstatovaná nepřípustnost ústavní stížnosti je tedy založena již změnou dosavadní právní úpravy. Protože nelze rovněž dospět k závěru, že by podaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 12. května 2010
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka