Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci návrhu mjr. JUDr. Z. V., zastoupeného JUDr. N. C., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2000, sp. zn. 28 Ca 324/99, spojené s návrhem na zrušení části zákona,
takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Dne 9. října 2000 bylo Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve které navrhovatel, s odvoláním na napadená rozhodnutí, požadoval zrušení ustanovení § 15 a hlavy deváté zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o služebním poměru").
Ústavní stížností stěžovatel napadal skutečnost, že městský soud svým rozhodnutím zastavil řízení v jeho věci z toho důvodu, že je zákonem z přezkumu soudem vyloučeno. V tomto postupu stěžovatel shledal porušení svých práv zaručených v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy práva na možnost soudního přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy.
K věci si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka - Městského soudu v Praze - který se vyjádřil prostřednictvím předsedkyně senátu 28 Ca. Ta ve svém vyjádření odůvodnila zastavení řízení v uvedené věci s odkazem na ustanovení § 248 odst. 2 lit. e) o.s.ř. K podrobnějšímu odůvodnění odkázala na napadené usnesení soudu a navrhla odmítnout ústavní stížnost jako zjevně nedůvodnou. Ústavní soud prostudoval podání navrhovatele a seznámil se i s věcmi vedenými u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 307/95
;
sp. zn. III. ÚS 129/98
,
sp. zn. I. ÚS 535/99
a
sp. zn. IV. ÚS 495/2000
, na které navrhovatel odkazoval a které byly též zjištěny lustrací podání u Ústavního soudu. Ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal porušení svého práva zaručeného Listinou, aniž by vycházel z doslovné dikce uvedeného ustanovení, podle kterého může být soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy zákonem omezen (s výjimkou rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod). V rámci správního soudnictví je užito pro vymezení přezkoumatelných věcí generální klauzule s negativní enumerací, kdy výčet sám je proveden jednak v občanském soudním řádu přímo (příloha A), a jednak odkazem na jiné zákony (§ 248 odst. 3 o.s.ř.). V daném případě odkaz směřuje k ustanovení § 137 odst. 1 zákona o služebním poměru, které přesně definuje, která rozhodnutí ve služebních věcech, jsou soudem přezkoumatelná.
Pokud jde o zákonem stanovené obecné omezení přezkumu správního rozhodnutí dané ustanovením § 248 odst. 2 lit. e) o.s.ř., vyplývá z něho, že není možno přezkoumávat rozhodnutí správních orgánů předběžné nebo pořádkové povahy a rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení správního řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2001). V kompetenci soudu je potom rozhodnout, zda se o takové rozhodnutí jedná. V případě služebního hodnocení se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, jak je ostatně zřejmé i z jeho definice, která stanoví, že služební hodnocení je podkladem pro rozhodování ve věcech služebního poměru policistů. Zjevně se tedy nejedná o meritorní rozhodnutí orgánu veřejné správy. Pokud jde o návrh na zrušení ustanovení § 15 a hlavy deváté zákona o služebním poměru, podle rozsáhlé judikatury Ústavního soudu sdílí osud vlastní ústavní stížnosti (viz. např. III. ÚS 101/95
in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., usnesení č. 22, Praha 1994).
Kromě toho senát konstatuje, že výluka rozhodnutí předběžné povahy z přezkumu soudu se nemůže nikterak dotknout základních práv či svobod, neboť vždy je zachována možnost dovolat se soudní ochrany ve věci samé, v daném případě proti rozhodnutí o skončení služebního poměru.
Vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 15. 2. 2001 JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu