Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Radka Blechy, zastoupeného JUDr. Josefem Novákem, advokátem, sídlem Přemyslovská 2346/11, Praha 3 - Vinohrady, proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2024 č. j. 91 Co 246/2024-270, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Petry Blechové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení shora označeného výroku usnesení obecného soudu. Tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených rozhodnutí plyne, že vedlejší účastnice řízení, stěžovatelova bývalá manželka, se u Obvodního soudu pro Prahu 9 domáhala po stěžovateli vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu, jehož jednu třetinu vlastnil stěžovatel a dvě třetiny vedlejší účastnice a který po určitou dobu užíval výlučně stěžovatel. Obvodní soud rozsudkem ze dne 16. 4. 2024 uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 424 998,54 Kč s úrokem z prodlení (výrok I) a současně uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výrok II). Jelikož obvodní soud opomněl rozhodnout o části předmětu řízení, vydal dne 25. 4. 2024 doplňující rozsudek, kterým doplnil další dva výroky: jednak zamítl žalobu vedlejší účastnice co do částky 24 219,05 Kč (výrok III), jednak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku (výrok IV).
3. Stěžovatel podal odvolání proti všem výrokům. Městský soud v Praze napadeným usnesením odvolání proti výroku III a IV odmítl (výrok I) a výrok I i II zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II). Odmítnutí odvolání proti výroku III a IV odůvodnil městský soud tak, že odvolání stěžovatele je subjektivně nepřípustné [§ 218 písm. b) občanského soudního řádu].
4. Stěžovatel napadl ústavní stížností výrok I usnesení městského soudu. Odmítnutí odvolání považuje stěžovatel za zjevně nespravedlivé. Pro podání odvolání splnil všechny podmínky. Obvodní soud při svém rozhodování nesprávně vycházel z později zrušeného rozsudku městského soudu o zrušení a vypořádání společného jmění stěžovatele a vedlejší účastnice řízení. Vedlejší účastnice řízení se tak stala vlastnicí celé bytové jednotky později, než uvádí obvodní soud, proto měl obvodní soud jinak posoudit stěžovatelovu námitku započtení. Odmítnutím posoudit odvolání upřel městský soud stěžovateli možnost domáhat se práva u nezávislého a nestranného soudu.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a též vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Stěžovatelovy argumenty proti výroku I usnesení městského soudu jsou jen obtížně pochopitelné. Žádné stěžovatelovo ústavně zaručené právo nemohlo být napadeným výrokem porušeno. Obvodní soud ve výroku III rozsudku zamítl žalobu vedlejší účastnice, rozhodl tedy ve prospěch stěžovatele (výrok IV pak řeší tomu odpovídající náhradu nákladů řízení). Stěžovateli tak bylo v tomto rozsahu vyhověno a nemohla mu být způsobena újma. Právě proto bylo jeho odvolání v tomto rozsahu subjektivně nepřípustné. Ve zbývající části (tam, kde stěžovatel před obvodním soudem neuspěl) věc neskončila, neboť městský soud zrušil výroky I a II rozsudku obvodního soudu a věc vrátil v tomto rozsahu obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
7. Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu