Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. R. H., zastoupeného Mgr. Barborou Israeljan Mokrošovou, advokátkou, sídlem Andersenova 413/8, Praha 10 - Štěrboholy, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 17 Co 333/2023-1697, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Z. T. C. H., nezletilých S. E. H., P. J. H. a A. R. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 1. 8. 2023, č. j. 0 P 4/2018-1596, zamítl návrh stěžovatele na snížení jeho vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, jakož i návrh matky Z. T. C. H. na zvýšení stěžovatelovy vyživovací povinnosti. Podle obvodního soudu nenastala zásadní změna poměrů, která by změnu výše dosavadního výživného odůvodňovala. Městský soud v Praze k odvolání obou rodičů rozsudek obvodního soudu změnil tak, že výživné stěžovatele na syna A.
snížil od 1. 9. 2023 z částky 37 000 Kč na 12 000 Kč měsíčně. Ve zbytku výrok o zamítnutí návrhu stěžovatele na snížení výživného potvrdil (výrok I.). Výrok o návrhu matky na zvýšení výživného zrušil a řízení o tomto návrhu zastavil, a to pro nedostatek podmínek řízení (matka návrh na zvýšení výživného nepodala; výrok II.). Městský soud zjistil, že oproti poslednímu rozhodování o výživném matčiny příjmy vzrostly, otcovy se snížily a zároveň se zvýšily potřeby nezletilých. Na rozdíl od obvodního soudu proto dovodil, že ke změně poměrů došlo.
Změna však nastala jak na straně rodičů, tak na straně nezletilých. Dosavadní výše vyživovací povinnosti otce na nezletilé děti tudíž obstojí, s výjimkou výživného na nezletilého A. Jemu určené výživné městský soud snížil, neboť oba rodiče souhlasili s odečtením částky již neplaceného školného.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel zpochybňuje posouzení příjmů obou rodičů. Namítá, že soudy nedostatečně zjistily příjmy matky z pronájmu bytových jednotek. Upozorňuje, že jeho příjem v roce 2022 byl 95 000 Kč měsíčně, nikoli 183 000 Kč, ze kterého vyšly soudy. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem obvodního soudu, že se majetkové poměry rodičů nijak zásadně nezměnily. Má za to, že příjmy obou rodičů jsou obdobné, není proto důvod, aby stěžovatel hradil oproti matce značně vyšší výživné.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost, která svým obsahem směřuje toliko do výroku I rozsudku městského soudu, je tedy přípustná.
5. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v otázkách výživného. Posuzování těchto otázek náleží především soudům, před kterými se vede dokazování. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní (srov. např. nález ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2884/22 , bod 27). K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
6. Valná část ústavní stížnosti je jen přehledem obecných citací nálezů Ústavního soudu, které však stěžovatel nijak nespojuje s nynější věcí. Stěžovatel ani nijak nevysvětluje, v čem bylo rozhodnutí městského soudu překvapivé (i v tom je jeho argumentace jen snůškou obecných frází). Ústavní soud se proto zaměřil jen na ty pasáže ústavní stížnosti, které jsou konkrétní kritikou napadeného rozhodnutí.
7. Stěžovatel pomíjí, že v řízení o určení výživného otci na nezletilé děti jsou zásadní schopnosti, možnosti a majetkové poměry otce a odůvodněné potřeby a majetkové poměry nezletilých (§ 913 odst. 1 občanského zákoníku). Majetkové poměry matky jsou rozhodné v řízení o jejím výživném na nezletilé. Námitky stěžovatele vůči nedostatečnému zohlednění příjmů matky z pronájmu proto nejsou pro tuto věc významné. Mohou však být zohledněny v řízení o výživném matky na nezletilé, které stěžovatel inicioval a o kterém bude teprve rozhodováno (bod 25 rozsudku městského soudu). S tím souvisí i neopodstatněnost námitky ohledně rozdílu ve výživném obou rodičů, neboť výživné otce je určováno nezávisle na výživném matky. Má-li stěžovatel za to, že matčino výživné je neúměrně nízké oproti jeho výživnému, může tuto skutečnost uplatnit v řízení o výživném matky na nezletilé.
8. Stěžovatel tvrdí, že městský soud vycházel z příjmu stěžovatele ve výši 183 000 Kč, to však z napadeného rozhodnutí neplyne. Městský soud naopak výslovně uvedl, že vycházel z příjmu stěžovatele ve výši okolo 100 000 Kč měsíčně (body 21 a 23 jeho rozsudku). Závěr obvodního soudu, že se majetkové poměry rodičů nezměnily, opravil městský soud.
9. Ústavní soud porušení základního práva stěžovatele nezjistil, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. dubna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu