Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky Ing. L. K., zastoupené JUDr. Terezou Jelínkovou, advokátkou se sídlem Dražkovice 181, Pardubice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 167/2009-87 ze dne 29. 10. 2009 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008 č. j. 1 Cad 3/2008-34 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že vydáním napadených rozhodnutí došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, vyplývajících z čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 9 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 26 odst. 3, čl. 30 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zásah do výše uvedených práv spatřovala stěžovatelka v tom, že jí nebyl ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti, ačkoliv se takový postup, s ohledem na povinné právní zastoupení v tomto řízení, jevil pro ochranu jejích práv jako nezbytný.
Stěžovatelka měla za to, že obecné soudy posuzovaly její věc formalisticky a účelově; Nejvyšší správní soud například před odmítnutím kasační stížnosti vůbec nezkoumal, proč si nebyla schopna zajistit právní zastoupení. Stěžovatelka přitom byla žadatelkou o dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu ohrožení bezdomovectvím. Ve hmotné nouzi se ocitla v důsledku selhání orgánů státu, které jí nebyly schopny zprostředkovat zaměstnání a současně odmítaly poskytnout základní pomoc a hmotné zajištění, přičemž po stěžovatelce požadovaly hrazení zdravotního a sociálního pojištění.
Nejvyšší správní soud tím, že nepřihlédl k výše uvedeným skutečnostem, stěžovatelce protiprávně odňal možnost domáhat se ochrany svých práv a docílit meritorního přezkumu vadného rozsudku městského soudu. Stěžovatelka v této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 755/06 , v němž Ústavní soud akcentoval povinnost obecných soudů interpretovat jednotlivá ustanovení právních předpisů v prvé řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod, a na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II.
ÚS 2624/08 , tvořící dle jejího přesvědčení "precedens", z nějž vyplývalo, že měla nárok na bezplatné právní zastoupení. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 167/2009-87 ze dne 29. 10. 2009 a rozsudek městského soudu ze dne 16. 12. 2008 č. j. 1 Cad 3/2008-34 svým nálezem zrušil.
Jak vyplynulo z odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 167/2009-87 ze dne 29. 10. 2009, o žádosti stěžovatelky o ustanovení právního zástupce rozhodl městský soud usnesením č. j. 1 Cad 3/2008-51 ze dne 30. 3. 2009 tak, že tuto pro neúplné doložení majetkových poměrů zamítl. Kasační stížnost, kterou proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala, zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 6 Ads 69/2009-76 ze dne 11. 6. 2009. Ústavní stížnost směřující vůči posledně uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2375/09 ze dne 23. 9. 2009.
V nyní projednávané věci již Ústavnímu soudu nepříslušelo zkoumat, jak obecné soudy hodnotily majetkové poměry stěžovatelky, neboť rozhodnutí, v nichž byla tato otázka řešena, nebyla ústavní stížností napadena. Ostatně i kdyby snad stěžovatelka zamýšlela tato rozhodnutí opětovně napadnout, stalo by se tak zjevně po uplynutí lhůty zákonné šedesátidenní lhůty. Za situace, kdy bylo ve věci žádosti o ustanovení právního zástupce pravomocně rozhodnuto a kdy si stěžovatelka ani k výzvě městského soudu ze dne 17.
8. 2009 právní zastoupení nezajistila, neměl Nejvyšší správní soud jinou možnost než kasační stížnost odmítnout. V tomto ohledu tedy nelze Nejvyššímu správnímu soudu nic vytknout, Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Odkaz na nález sp. zn. I. ÚS 755/06 , resp. usnesení sp. zn. II. ÚS 2624/08 , byl zcela nepřípadný, neboť tato rozhodnutí neměla ve vztahu k projednávané věci žádnou relevanci. Pokud jde o posledně uvedené usnesení, Ústavní soud poznamenává, že skutečnost, že stěžovatelce byl v této věci Českou advokátní komorou určen advokát pro bezplatné zastupování v řízení před Ústavním soudem, bez dalšího neznamená, že by byly povinny obdobně postupovat i obecné soudy.
V části, v níž stěžovatelka brojila proti rozsudku městského soudu ze dne 16. 12. 2008 č. j. 1 Cad 3/2008-34, byla ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala veškeré procesní prostředky, které jí k ochraně jejích práv zákon poskytoval (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), když nepodala řádnou, tzn. včasnou a všechny náležitosti splňující kasační stížnost. V této části tedy Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. března 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu