Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců a Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů E. K. a N. K., zastoupených Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. března 2024, č. j. 48 C 253/2023-40, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tvrdí, že tento rozsudek porušil jejich právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí plyne, že stěžovatelé byli trestně stíháni za daňovou trestnou činnost. Trestní řízení nakonec skončilo zprošťujícím rozsudkem. Stěžovatelům tak vznikl nárok na náhradu škody za vydání nezákonného rozhodnutí (zde usnesení o zahájení trestního stíhání). Stěžovatelé se obrátili na vedlejší účastnici řízení, aby jim nahradila škodu v podobě nákladů obhajoby. Vedlejší účastnice nároku stěžovatelů z větší části vyhověla; spor vznikl jen ohledně náhrady nákladů za nahlížení do trestního spisu dopoledne a poté i odpoledne 22. 7. 2021 a dopoledne 26. 7. 2021. Vedlejší účastnice každému ze stěžovatelů za nahlížení přiznala jeden úkon právní služby, byť každý ze stěžovatelů požadoval přiznání dalších pěti úkonů. Stěžovatelé se proto obrátili na Obvodní soud pro Prahu 2 a domáhali se zaplacení částky 9 075 Kč pro každého ze stěžovatelů. Obvodní soud jejich žalobu zamítl. První nahlížení do trestního spisu nepovažoval za samostatný úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Pokud advokát přebírá obhajobu, je v úkonu převzetí a přípravy zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu] již zahrnuto nahlížení do spisu (stejně jako je tam zahrnuta první porada s klientem). Není ostatně výjimečné, že přebírání věci může trvat i několik dní. Vedlejší účastnice stěžovatele na jejich právech nijak nezkrátila, neboť jim (nad rámec právě uvedeného výkladu) za nahlížení do spisu jeden úkon právní služby přiznala. 3. Stěžovatelé se závěry obvodního soudu nesouhlasí, proto podali ústavní stížnost. Namítají, že obvodní soud nesprávně aplikoval podústavní právo. Nahlížení do trestního spisu v uvedených dnech měl soud vyhodnotit jako šest úkonů právní služby. Obvodní soud se odchýlil od judikatury Ústavního soudu. 4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná. 5. Spor se zde vede o částku ve výši 9 tisíc Kč za každého stěžovatele. V těchto tzv. bagatelních věcech Ústavní soud není jakousi náhradní přezkumnou instancí mimo soustavu obecných soudů (za chybějící odvolání). Naopak, je spíše určitou pojistkou proti zjevným pochybením, která již svou povahou porušují ústavně zaručená práva, případně proti systémovým nedostatkům narušujícím princip právní jistoty [k bagatelním věcem více nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89), bod 30]. 6. Ústavní soud proto zpravidla odmítá ústavní stížnosti, v nichž jde o bagatelní částky, neboť spory o tyto částky obvykle nedosahují ústavněprávního významu [takto nález ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 3906/17 (N 42/105 SbNU 11), bod 7 a tam cit. judikatura]. Ústavní soud tím samozřejmě nezavírá dveře k plnohodnotnému ústavnímu přezkumu, musí však jít o věc, která je z hlediska ochrany ústavnosti skutečně významná [k typovým případům nález III. ÚS 3725/13 , bod 33]. V nynější věci však Ústavní soud nenašel nic alespoň potenciálně ústavněprávně významného. 7. Je pravda, že Ústavní soud v minulosti opakovaně vyhověl ústavní stížnosti, v níž se stěžovatel domáhal posoudit nahlížení do trestního spisu jako samostatný úkon právní služby. Ústavní soud tak ale učinil v kontextu individuální věci, nešlo navíc o nahlížení do spisu při převzetí zastoupení. Závěry tam uvedené proto nelze chápat tak, že zakládají nárok na odměnu za každé nahlédnutí do spisu. Ústavní soud jen popřel tezi obecných soudů, že náhradu nákladů nelze přiznat za nahlížení do spisu v průběhu vyšetřování [srov. např. stěžovateli zmíněný nález ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2289/21 , bod 23, podobně též další jimi uváděný nález ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 3906/17 (N 42/105 SbNU 11), body 15 až 17]. 8. Smysl uvedené judikatury lze vyjádřit tak, že soudy mají povinnost zkoumat účelnost konkrétního nahlédnutí do spisu ve vztahu k průběhu a okolnostem každého trestního řízení. Stěžovatel se proto mýlí, pokud naznačuje, že judikatura Ústavního soudu považuje vždy za neústavní, pokud obecné soudy nehledí na jakékoli nahlížení do spisu jako na samostatný úkon (shodně usnesení ze dne 10. 5. 2022 sp. zn. IV. ÚS 663/22 , bod 7 a tam uvedená judikatura). 9. Obvodní soud srozumitelně vysvětlil, proč nahlížení do spisu po převzetí obhajoby v zásadě nelze považovat za samostatný úkon. Advokát se logicky musí při převzetí obhajoby seznámit s podrobnostmi případu tím, že nahlédne do spisu. Převzetí obhajoby a (první) nahlédnutí do spisu tak spolu tvoří nedílný celek (body 24 a 25 napadeného rozsudku). Na těchto úvahách obvodního soudu není nic neústavního. Třeba dodat, že v nynější věci, zjevně i s ohledem na její komplexnost, navíc jeden úkon za nahlížení do spisu vedlejší účastnice přiznala, tím spíše tedy nemůže být závěr napadeného rozsudku neústavní. 10. Ústavní soud tak žádné porušení základních práv nezjistil. Ústavní stížnost je proto návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. dubna 2024 Josef Fiala v. r. předseda senátu