Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Zdeňka Kühna a soudců Milana Hulmáka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele města Chodov, sídlem Komenského 1077, Chodov, zastoupeného JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem, sídlem Čs. legií 143, Klatovy, proti výroku I usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. ledna 2024 č. j. 29 A 56/2023-189, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodních společností MARSERVIS, s.r.o., sídlem Vančurova 341, Chodov, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, a Teplo Chodov s.r.o., sídlem U Porcelánky 1052, Chodov, zastoupené JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem, sídlem Čs. legií 143, Klatovy, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výroku I usnesení uvedeného v záhlaví. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne, že obchodní společnost MARSERVIS, s.r.o., podala v prosinci 2023 žalobu proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu (ERÚ) ve věci zrušení její licence na rozvod tepelné energie v Chodově. MARSERVIS se mj. domáhala, aby její žalobě Krajský soud v Brně přiznal odkladný účinek. Krajský soud výrokem I usnesení ze dne 8. 1. 2024 žalobě odkladný účinek přiznal.
2. Stěžovatel podal proti výroku I usnesení krajského soudu ústavní stížnost. Vysvětluje, že je vlastníkem rozvodného tepelného zařízení, je proto v řízení před krajským soudem přímo dotčen ve svých právech a povinnostech a splňuje proto podmínku osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 34 soudního řádu správního. Ostatně stěžovatele jako osobu zúčastněnou označila v žalobě i žalobkyně, tj. společnost MARSERVIS. Přesto krajský soud stěžovateli žalobu nedoručil, nijak ho nevyrozuměl o návrhu na přiznání odkladného účinku a o odkladném účinku rozhodl bez jeho vědomí. Stěžovatel sám se o přiznání odkladného účinku dozvěděl od ERÚ. Přiznáním odkladného účinku krajský soud zasáhl do práv stěžovatele, neboť v Chodově vytvořil stav značné právní nejistoty (na jedno energetické zařízení tam teď jsou platné dvě licence, což je v rozporu s energetickým zákonem). Stěžovatel současně upozornil, že se u krajského soudu návrhem domáhá zrušení usnesení o přiznání odkladného účinku. V dalších pasážích stěžovatel obsáhle rozebírá samotnou věc řešenou v řízení o žalobě.
3. Soudce zpravodaj si nejprve vyžádal vyjádření od krajského soudu, a to zejména k otázce, zda krajský soud se stěžovatelem již jedná jako s osobou zúčastněnou na řízení či nikoli a zda krajský soud rozhodl o návrhu stěžovatele na zrušení přiznání odkladného účinku. Krajský soud ve vyjádření ze dne 27. 3. 2024 sdělil, že stěžovateli a rovněž obchodní společnosti Teplo Chodov s.r.o. (což je stěžovatelem stoprocentně vlastněná obchodní společnost, která je držitelem licence k témuž energetickému zařízení), o jejímž postavení má ale krajský soud "jisté pochybnosti", "implicitně" "v návaznosti na jejich procesní aktivitu" přiznal postavení osob zúčastněných ve smyslu § 34 soudního řádu správního, zaslal jim žalobu a další relevantní písemnosti. Současně rozhodl o návrhu stěžovatele a společnosti Teplo Chodov na zrušení usnesení o přiznání odkladného účinku, tento návrh ale usnesením ze dne 26. 3. 2024 č. j. 29 A 56/2023-282 zamítl.
4. Krajský soud k další výzvě Ústavního soudu dne 11. 4. 2024 poslal obsažnější vyjádření k ústavní stížnosti. Uznal, že argumentace stěžovatele "zřejmě nepostrádá ústavněprávní rozměr", avšak tvrzené porušení procesních práv stěžovatele nedosahuje takové intenzity, aby mohlo být deklarováno porušení práva na spravedlivý proces. Krajský soud má i "nadále pochybnosti" o tom, zda lze "žalobci" (myšleno pravděpodobně stěžovateli, pozn. ÚS) přiznat postavení osoby zúčastněné na řízení (naopak u společnosti Teplo Chodov krajský soud žádné pochybnosti nemá). Krajský soud vzal v napadeném usnesení do úvahy veškeré konfliktní zájmy, kterých se týká přiznání odkladného účinku žaloby, a to včetně veřejného zájmu na plynulých dodávkách tepla odběratelům v Chodově, přesto však odkladný účinek žalobě přiznal. Krajský soud proto navrhuje ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.
5. MARSERVIS jako vedlejší účastnice řízení ve vyjádření upozorňuje, že většina ústavní stížnosti se týká přezkumu samotného napadeného rozhodnutí ERÚ. K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces spočívajícímu v tom, že krajský soud zbavil stěžovatele možnosti se k návrhu vyjádřit, MARSERVIS zdůraznila, že stěžovateli se nakonec tohoto práva dostalo, neboť podal návrh na zrušení usnesení o přiznání odkladného účinku a o tomto návrhu krajský soud rozhodl. Proto není důvod, aby Ústavní soud nyní napadené usnesení zrušil.
6. Ústavní soud všechna vyjádření přeposlal stěžovateli. Upozornil jej, že bude ve svém rozhodnutí vycházet z toho, že krajský soud již se stěžovatelem jako s osobou zúčastněnou na řízení jedná a že o návrhu stěžovatele na zrušení usnesení o přiznání odkladného účinku rozhodl usnesením ze dne 26. 3. 2024.
7. Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti zdůraznil, že podle rozhodnutí civilních soudů je vlastníkem energetických zařízení. To je klíčové pro posouzení, zda mu přísluší právo být osobou zúčastněnou na řízení před správními soudy. Nelze souhlasit s krajským soudem, který ve vyjádření opětovně zpochybnil postavení stěžovatele, kterého mylně označil jako žalobce, jako osoby zúčastněné na řízení. Veřejná subjektivní práva stěžovatele jako vlastníka zařízení plynou z energetického zákona. Společnost MARSERVIS ztratila jakákoli užívací práva k energetickému zařízení, proto přestala splňovat podmínky pro udělení licence. Proto jí nemůže vzniknout žádná újma a odkladný účinek přiznaný žalobě postrádá smysl. Stěžovatel obsáhle polemizuje s obsahem napadeného usnesení, vysvětluje, že ani odkladem rozhodnutí ERÚ nevznikne společnosti MARSERVIS žádné užívací právo k energetickému zařízení. Stěžovatel upozorňuje na hrozbu újmy obyvatelům města Chodov, kterým hrozí narušení dodávek tepla. Současně stejná újma, která dle krajského soudu hrozí společnosti MARSERVIS, nutně hrozí též společnosti Teplo Chodov (porušení práv této společnosti stěžovatel rovněž detailně rozebírá).
8. Společnost MARSERVIS v replice zdůrazňuje, že otázka vlastnického práva není něčím, o čem měl správní soud rozhodovat v napadeném usnesení. Ke dni zaslání repliky (tj. k polovině května 2024, pozn. ÚS) neexistuje pravomocné rozhodnutí soudu, ve kterém by bylo určeno, že je stěžovatel vlastníkem rozvodného tepelného zařízení, resp. že jím není MARSERVIS. Obdobně neexistuje ani pravomocné reivindikační rozhodnutí civilního soudu, jež by společnosti MARSERVIS zakazovalo užívat rozvodné tepelné zařízení či by deklarovalo, že k němu nemá užívací právo. Stěžovatel dále opomíjí, že usnesení o přiznání odkladného účinku se v řízení o ústavní stížnosti jakožto rozhodnutí dočasné povahy věcně nepřezkoumává. Své pochybení, když opomněl dát prostor stěžovateli k vyjádření o návrhu na přiznání odkladného účinku, krajský soud napravil nejpozději v okamžiku, kdy rozhodl o návrzích stěžovatele a společnosti Teplo Chodov na zrušení usnesení o odkladném účinku žaloby.
9. Společnost Teplo Chodov jako vedlejší účastnice podala k věci rovněž vyjádření. V něm uvádí, že byla založena rozhodnutím stěžovatele v roce 2017, a to právě v reakci na spory se společností MARSERVIS. Zcela se ztotožňuje s ústavní stížností, neboť její zájmy jsou identické jako zájmy stěžovatele.
10. Energetický regulační úřad se k ústavní stížnosti nevyjádřil. V souladu s poučením se tak vzdal vedlejšího účastenství v nynějším řízení.
11. Ústavní soud si rovněž vyžádal spis krajského soudu, z něhož si okopíroval pro ústavní stížnost podstatné dokumenty. Spis pak bezodkladně vrátil krajskému soudu, a to s ohledem na urgentnost rozhodování ve věci samé.
12. Ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Též vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
13. Ústavní soud však nemohl posuzovat namítaná dotčení práv obchodní společnosti Teplo Chodov, neboť ústavní stížnost podala nikoli tato společnost, ale město Chodov. Stěžovatel může úspěšně tvrdit jen porušení svých práv, nikoli práv třetí osoby. Skutečnost, že stěžovatel je stoprocentním vlastníkem společnosti Teplo Chodov, je v tomto ohledu bez významu.
14. Stejně tak se Ústavní soud nemůže zabývat obsáhlou argumentací, která již směřuje k rozhodnutí krajského soudu ve věci samé, tj. posouzení důvodnosti žaloby společnosti MARSERVIS. Předmětem ústavní stížnosti je totiž dílčí rozhodnutí vydané v průběhu řízení o žalobě, tj. rozhodnutí o odkladném účinku, které je zákonem konstruováno jako dočasné (srov. § 73 odst. 3 soudního řádu správního). Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy, a nelze z něj předjímat rozhodnutí ve věci samé. Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku žaloby je proto zásadně věcí správního soudu. Ústavní soud může jen posoudit, zda obecný soud při rozhodování o přiznání odkladného účinku postupoval ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, to znamená, zda vydané rozhodnutí má zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole (srov. usnesení ze dne 15. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 2436/21 , část IV s citací další judikatury).
15. V nynějším případě napadené usnesení mělo zákonný podklad v § 73 soudního řádu správního a bylo vydáno k tomu příslušným orgánem (krajským soudem). Ústavní soud neshledal, že by bylo projevem svévole, obsahuje srozumitelné odůvodnění.
16. Krajský soud však pochybil, neboť před vydáním napadeného usnesení se stěžovatelem vůbec nejednal. V žalobě přitom společnost MARSERVIS stěžovatele jako potenciálního účastníka řízení označila. Byť § 73 odst. 2 soudního řádu správního výslovně s vyjádřením osoby zúčastněné na řízení k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nepočítá, toto právo plyne z § 34 odst. 3 soudního řádu správního, jakož i z ústavně zaručeného práva na kontradiktornost řízení [nález ze dne 23. 9. 2013 sp. zn. IV. ÚS 4468/12 (N 167/70 SbNU 553), body 27 až 29].
17. Toto pochybení však krajský soud alespoň částečně zhojil v okamžiku, kdy přibral do řízení též stěžovatele jako osobu zúčastněnou na řízení a usnesením ze dne 26. 3. 2024 (viz bod 3 shora) rozhodl o návrhu, kterým se stěžovatel domáhal zrušení usnesení o přiznání odkladného účinku. Proti tomuto usnesení stěžovatel žádnou argumentaci nesnáší, nenavrhuje jej zrušit, toliko jej velmi stručně v části X doplnění ústavní stížnosti označil za nepřezkoumatelné (není ale jasné, proč by tak tomu mělo být a jaké argumenty podle stěžovatele krajský soud opomenul).
18. Lze dodat, že Ústavní soud nepřihlédl k vyjádření krajského soudu, který poněkud nesrozumitelně ve dvou podáních zpochybnil jednou postavení stěžovatele, jednou společnosti Teplo Chodov jako osoby zúčastněné na řízení (srov. body 3 a 4 shora). Klíčové je, že krajský soud se stěžovatelem nakonec jako s osobou zúčastněnou jednal a k jeho argumentům v usnesení ze dne 26. 3. 2024 přihlédl.
19. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. června 2024
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu