Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti Milana Fialy, zastoupeného Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem, Vinohradská 2134/126, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024 č. j. 19 Co 93/2024-506, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodních společností CDC Germany Investment GmbH, sídlem Graf-Recke-Straße 82, Düsseldorf, Spolková republika Německo, a CHJV Technologies s.r.o., sídlem Beranových 130, Praha 9 - Letňany, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označené rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soud porušil jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Obvodní soud pro Prahu 9 ustanovil stěžovatele znalcem v obchodněprávním sporu (žaloba na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 mil. EUR coby finanční podpory poskytnuté za účelem vývoje a výroby 3D lithiových baterií). Stěžovatel vypracoval znalecký posudek a obvodní soud mu přiznal znalečné a náhradu hotových výdajů ve výši 303 tis. Kč.
3. Proti rozhodnutí obvodního soudu se odvolala žalující strana sporu, obchodní společnost CDC Germany Investment GmbH (nyní první vedlejší účastnice). Městský soud odvolání vyhověl a snížil znalečné a náhradu hotových výdajů na 105 tis. Kč. Podle městského soudu znalcem vykázaná doba (délka práce) na znaleckém posudku neodpovídala jeho rozsahu ani kvalitě. Odpovědi na soudem zadané otázky neobsahují odborná či kvalifikovaná zjištění, která by odůvodňovala tak vysoký počet hodin, jež znalec podle svého tvrzení vynaložil na přípravu a vypracování znaleckého posudku. Obecnost či strohost znaleckých závěrů není sama o sobě problematická. Znalec však musí pečlivě uvést, proč i přes veškeré vynaložené úsilí se mu nepodařilo uspokojivě odpovědět na zadané otázky. Znalec tím nejen odůvodní množství vynaložené práce, nýbrž také umožní soudu a účastníkům řízení, aby lépe porozuměli jeho odpovědím a aby lépe vyhodnotili jeho práci.
4. Jádro argumentace v ústavní stížnosti ovšem leží jinde. Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že se stěžovatel nevyjádřil k odvolání (viz bod 4). To však nebyla pravda, stěžovatel se k odvolání vyjádřil. V ústavní stížnosti proto stěžovatel namítá, že městský soud neústavně přehlédl jeho vyjádření. Stěžovatel přišel o odměnu ve výši bezmála 200 tis. Kč, aniž by byly zohledněny jeho argumenty. Závěrem se stěžovatel ohrazuje proti tomu, že nepoctivě a uměle nadhodnocoval svoji práci.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní soud však musí věnovat zvláštní pozornost poslednímu předpokladu řízení, a sice vyčerpání všech zákonných procesních prostředků k ochraně práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
6. Ústavní soud v minulosti řešil situaci, kdy se soudem ustanovený znalec obrátil na Ústavní soud s námitkou, že civilní soud porušil princip kontradiktornosti, resp. právo znalce se vyjádřit ve věcech znalečného. Jmenovitě šlo o nepřeposlání odvolání znalci k vyjádření. Ústavní soud k tomu uvedl, že v budoucnu bude u těchto pochybení zkoumat, zda před podáním ústavní stížnosti se znalci bránili též žalobou pro zmatečnost [nález ze dne 13. 9. 2016
sp. zn. III. ÚS 3710/15
(N 173/82 SbNU 685), body 20 a 21].
7. Ústavní soud zvážil, zda uvedený požadavek dopadá i na nynější věc. Stěžovatel městskému soudu nevytýká, že mu nezaslal odvolání a tím neposkytl procesní prostor k vyjádření. Stěžovatel soudu vytýká mylný závěr, že se nevyjádřil. Stěžovatelem vytýkané pochybení je tedy kvalitativně odlišné, než řešil shora uvedený nález; netýká se způsobu vedení soudního řízení. Stěžovatel tedy nemusel podat žalobu pro zmatečnost (§ 229 občanského soudního řádu), ústavní stížnost je přípustná.
8. Ústavní povinnost soudu řádně odůvodnit svá rozhodnutí zahrnuje též povinnost reagovat na argumenty všech osob, které určitým (pro věc relevantním) způsobem vystupují v soudním řízení. Vztaženo na nynější případ, také znalci mohou od civilních soudů očekávat adekvátní odpověď na své argumenty [přiměřeně rozsudek ESLP ze dne 24. 3. 2022 Zayidov proti Ázerbajdžánu (č. 2), č. 5386/10, § 91].
9. Na druhou stranu ne každé mlčení soudu, resp. opomenutí se vypořádat s předloženým argumentem, vyvolá neústavní důsledky. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva mj. zohledňuje, zda opomenutý argument byl přiléhavý a zda mohl ovlivnit výsledek řízení (rozsudek ze dne 21. 7. 2009 Luka proti Rumunsku, č. 34197/02, § 56). A právě na kvalitu argumentů, které stěžovatel přednesl ve svém vyjádření k odvolání, se Ústavní soud nyní zaměřil.
10. Stěžovatel ve vyjádření, které městský soud omylem nezohlednil, v podstatě uvedl, že neměl důvod zpochybnit závěr o funkčnosti výrobní linky, který učinil jiný znalec v jiném znaleckém posudku. Nadto neexistoval žádný důkaz, který by zpochybnil tento závěr nebo který by jiného znalce usvědčil ze lži. Stěžovatel upozornil, že jeho úkolem bylo posoudit funkčnost výrobní linky, nikoli ji osobně ověřit či zkoumat. Zkušební laboratoř Českého vysokého učení technického v Praze je špičkovým pracovištěm, není tak žádný prostor pro zpochybnění jejích výsledků či odbornosti jejích pracovníků. Podle stěžovatele se žalobkyně snaží jen dohnat a zakrýt svoji liknavost a nečinnost během řízení, odvolala se jen proto, že stěžovatelův znalecký posudek nevyzněl v její prospěch.
11. Ač městský soud skutečně pochybil a vůbec se nevypořádal s argumentací stěžovatele, jeho rozhodnutí ještě ústavně obstojí. Stěžovatelovy argumenty nešly k podstatě věci. Nezdůvodnily, proč stěžovatel musel na vypracování znaleckého posudku strávit tolik hodin, zda tak činil účelně či zda náročnost věci vyžadovala větší časovou investici [srov. § 34 odst. 4 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech; ke kritériím při určení odměny znalců srov. dále nález ze dne 15. 9. 2015
sp. zn. Pl. ÚS 13/14
(N 164/78 SbNU 451), bod 27; tyto závěry jsou přiměřeně použitelné i nyní, neboť nová právní úprava odměňování znalců zůstala zásadně stejná]. Místo toho se stěžovatel buď odvolával na jiné kapacity v oboru (jiného znalce, pracovníky zkušební laboratoře), nebo kritizoval procesní taktiku žalobkyně. Jeho argumenty obsažené v "pominutém" vyjádření k odvolání se tak míjí s důvody, na nichž městský soud v napadeném rozhodnutí postavil své závěry o výši odměny znalce. Svým obsahem nebyly způsobilé jakkoli ovlivnit, natož zvrátit výsledek této věci.
12. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu