Počítání času v občanském soudním řízení
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě, ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. W., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. září 2000, sp. zn. 24 C 149/2000, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, a to se souhlasem účastníků bez ústního jednání, takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. září 2000, sp. zn. 24 C 149/2000, se zrušuje.
Ústavní soud obdržel dne 21. listopadu 2000, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou stěžovatel navrhl zrušit napadené usnesení. Svoji ústavní stížnost odůvodnil tím, že důvodem k zastavení řízení ve věci jeho žaloby proti správnímu rozhodnutí byla skutečnost, že podání k obecnému soudu bylo tomuto doručeno dne 17. července 2000, když zákonná dvouměsíční lhůta vypršela dne 15. července 2000. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že poslední den lhůty připadl na sobotu, a proto dle ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř., mohl být úkon učiněn ještě v pondělí 17. července 2000.
V postupu obecného soudu proto stěžovatel shledal porušení svého práva na soudní ochranu zaručeného dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník - Obvodní soud pro Prahu 1 - prostřednictvím předsedkyně senátu 24 C, která však plně odkázala na odůvodnění usnesení.
K věci si Ústavní soud vyžádal též spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 24 C 149/2000, ze kterého zjistil, že ústavní stížnost je důvodná.
V procesních otázkách Ústavní soud neshledal překážek, a proto se věcí meritorně zabýval.
Lhůta k podání správní žaloby stanovená v ustanovení § 250b odst. 1 o.s.ř. je lhůtou procesní povahy - postačí tedy, je-li ve stanovené lhůtě žaloba dána k poštovní přepravě. To se stalo. I kdyby soud vycházel z hmotněprávního chápání lhůty, pak i v takovém případě byla žaloba podána včas, neboť byla soudu doručena dne 17. července 2000, což bylo pondělí a soudem konstatovaným dnem konce zákonné lhůty byla sobota 15. července 2000. Z uvedených podkladů proto Ústavní soud shledal, že došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu, neboť jeho podání učiněné v zákonné lhůtě bylo odmítnuto jako podání učiněné po lhůtě, čímž mu byl znemožněn přístup k soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona).
V Brně dne 2. dubna 2001