Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2023, č. j. 4 To 36/2023-11052, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení,takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2022 sp. zn. 10 T 14/2019 zprostil stěžovatele a další spoluobžalované obžaloby ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Vrchní soud v Praze nyní napadeným usnesením tento rozsudek k odvolání státní zástupkyně zrušil a věc vrátil městskému soudu. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení tohoto usnesení vrchního soudu.
2. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
3. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Povaze řízení o ústavní stížnosti by tudíž odporovalo, probíhalo-li by s ním paralelně ve stejné věci řízení před obecnými soudy.
4. V nyní posuzované věci je ústavní stížností napadené usnesení vrchního soudu sice konečné v tom smyslu, že proti němu již stěžovatel v této fázi řízení nemohl brojit žádným dalším procesním prostředkem, nicméně v důsledku jeho vydání ještě nedochází k takovému (potenciálnímu) zásahu do jeho práv, který by nebyl napravitelný v systému obecného soudnictví. Uvedeným usnesením vrchní soud jen zrušil předchozí rozsudek městského soudu, ovšem řízení bude probíhat dále. V dané procesní situaci tak stěžovatel bude moci v tomto pokračujícím řízení před obecnými soudy uplatnit všechny námitky, které uplatňuje již nyní v ústavní stížnosti. Pouze nebude-li srozuměn s konečným výsledkem řízení před obecnými soudy, může následně zvážit podání nové ústavní stížnosti.
5. Nepřípustnosti ústavní stížnosti si je ostatně vědom i sám stěžovatel, který se výslovně domáhá postupu dle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tedy prominutí nepřípustnosti z důvodu tvrzeného podstatného přesahu jeho vlastních zájmů. Tento podstatný přesah spatřuje v nezákonné deformaci důkazů z prvostupňového řízení soudem odvolacím.
6. K tomu však Ústavní soud uvádí, že takto koncipovaná výjimka z § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nemůže obstát. Stěžovatel ve skutečnosti netvrdí nic jiného nežli to, že se v jeho případě vrchní soud dopustil protiústavního zásahu. Okolnost, že stěžovatel tvrdí porušení svých ústavně zaručených základních práv, je však pojmovým znakem každé ústavní stížnosti a sama o sobě proto nemůže představovat i přesah vlastních zájmů stěžovatele. Pokud by Ústavní soud tento argument nyní akceptoval, pak by přesah vlastních zájmů musel v budoucnu shledat prakticky u každé podobně podané ústavní stížnosti.
7. Proto Ústavní soud splnění podmínky podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nyní neshledal a soudcem zpravodajem ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. března 2024
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj