K zájmu dítěte jako přednostnímu hledisku při jakékoli činnosti týkající se dětí. Svěřění dítěte do pěstounské péče.
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud
rozhodl dne 19. dubna 2001 v senátě ve věci ústavní stížnosti Okresního úřadu v Prostějově, jako opatrovníka nezletilé V. M-ové., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2000, čj. 16 Co 22/2000-147, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) V. S-ové, 2) M. M., 3) H. K-ové, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2000, čj. 16 Co 22/2000-147, se ve výroku týkajícím se nezletilé V. M-ové zrušuje.
Ve včas podané ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatel uvádí, že tímto rozsudkem byla porušena práva nezletilé V. M-ové, vyplývající zejména z čl. 3 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"). Předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí musí být podle citovaného článku zájem dítěte, tento moment však krajský soud zcela pominul, ačkoli dobu, po kterou nezletilá V. M-ová byla od svého narození se svými biologickými rodiči, lze počítat na dny, nikoli snad měsíce či roky a ačkoli nezletilá má citový vztah nejen ke své pěstounce, ale také ke svým dalším třem sourozencům, kteří do pěstounské péče H. K-ové byli svěřeni. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření z 13. 3. 2001 odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a zejména zdůraznil, že rodiče prokázali výrazné zlepšení svých dřívějších sociálních a především bytových poměrů, a to v mezích svých maximálních možností. Oba rodiče nyní řádně pečují o nezletilou dceru D. M-ovou, která je v jejich výchově a velmi dobře prospívá. Vedlejší účastníci V. S-ová a M. M. ve svém vyjádření ze dne 10. 4. 2001 považují některá tvrzení stěžovatelů přinejmenším za zavádějící, neopodstatněná a ničím nepodložená.
Vedlejší účastníci se snaží o co nejintenzivnější návštěvy dcery V., to je však do jisté míry omezeno jejich stávající situací, totiž zatím bezvýsledným úsilím M. M. o získání pracovní příležitosti, a tím i vhodnějších bytových podmínek. Zájem dítěte, totiž nezletilé dcery V., tak jak je interpretován stěžovatelem, je v příkrém rozporu s čl. 5, 7, 8 a 9 Úmluvy, neboť pečovat o své dítě a vychovávat je, stejně jako právo dítěte znát své rodiče a mít právo na jejich péči a na zachování rodinných svazků, náleží k nezadatelným právům.
Z těchto, jakož i dalších, důvodů navrhují proto zamítnutí ústavní stížnosti.
Vedlejší účastnice H. K-ová se k ústavní stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu spisu P 329/91 Okresního soudu v Prostějově Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 4. 1997, čj. P 329/91-41, byla nařízena ústavní výchova nezletilé V., nar. 16. 3. 1994, nezletilého M., nar. 23. 7. 1995, a nezletilého J., nar. 24. 4. 1996, M-ových, a to v podstatě na podkladě zjištění, že rodiče nemají zajištěny řádné bytové podmínky, a navíc neprojevují o děti takový zájem, jaký by projevovat měli. Usnesením téhož soudu ze dne 20. 1. 1998, čj. P 329/91-68, byla nařízena ústavní výchova i u nezletilého G.
M., nar. 15. 5. 1997. Podáním ze dne 6. 5. 1999 navrhl Okresní úřad v Kroměříži svěření uvedených nezletilých dětí do pěstounské péče H. K-ové, která tuto péči vykonává ve Sdružení SOS dětských vesniček. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 9. 1999, čj. P 329/91-128, byla ústavní výchova u nezletilých V., M., J. a G. M-ových zrušena s tím, že všichni nezletilí se svěřují do pěstounské péče H. K-ové. V důvodech svého rozhodnutí uvedl okresní soud, že H. K-ová pracuje v Dětské vesničce Ch.
jako matka - pěstounka, splňuje všechny předpoklady pro výkon této práce, nezletilé děti jsou na ni fixovány a v novém domově se cítí spokojené a bezpečné. Rodiče nezletilých nemají vytvořeny potřebné podmínky pro výchovu nezletilých, jejich návštěvy dětí jsou sporadické. K odvolání rodičů V. S-ové a M. M. rozhodl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že potvrdil svěření do pěstounské péče H. K-ové, pokud se týče nezletilých M., J. a G. M-ových, jinak však rozsudek soudu prvého stupně v části týkající se nezletilé V.
M-ové změnil tak, že návrh H. K-ové na svěření nezletilé V. do její pěstounské péče zamítl. Ve svém rozhodnutí krajský soud konstatoval, že rodiče nemohli zabezpečit výchovu nezletilých z objektivních důvodů, tj. pro nedostačující bytové podmínky, nyní mají však již svůj zařízený byt s patrovou postelí, na které dosud spí pouze nezletilá D., o kterou se starají dobře. Nic tedy nepřekáží tomu, aby nezletilá V. jako nejlépe adaptovatelná byla svěřena do péče rodičů, když jinak je těžké reálně uvažovat o lidsky důstojném bydlení 7 lidí v pokoji o 14 m2.
Okresní soud v Prostějově si ještě vyžádal i zprávu SOS dětské vesničky ve Ch., která podáním z 29. 11. 2000 sdělila, že H. K., nar. 12. 10. 1968, je odpovědnou a iniciativní pracovnicí, je oblíbena pro svůj veselý, klidný a citový přístup a díky svému empatickému přístupu je dětmi velmi dobře přijímána. Děti se na pěstounku velmi rychle adaptovaly a v současnosti s ní tvoří harmonicky působící rodinnou skupinu s intenzivními, pozitivně-emotivními vazbami. V uvedené zprávě je zdůrazněno, že nezletilá V. M-ová strávila prakticky celý svůj život mimo biologickou rodinu.
Ústavní soud sdílí názor stěžovatelů potud, že dominantním ustanovením Úmluvy je čl. 3, v jehož odstavci prvém se konstatuje, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonnými orgány. Je jistě správné, na co poukazují vedlejší účastníci, tedy rodiče nezletilé, že při interpretaci zájmu dítěte musí být brány v úvahu také čl. 5, 7, 8 a 9 Úmluvy, kladoucí důraz na práva rodičů, stejně jako na právo dítěte v zásadě nebýt odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, také tato ustanovení jsou však s ustanovením čl.
3 Úmluvy konformní, když např. v čl. 9 odst. 1 se připouští možnost takového oddělení, je-li potřebné v zájmu dítěte. Jinými slovy, zájem dítěte jako přední hledisko při jakékoli činnosti týkající se dětí ve svém čl. 3 reflektuje skutečnost, že jakkoli lze považovat za přirozené a žádoucí, aby dítě bylo vychováváno svými rodiči, nelze odhlédnout od toho, že i dítě samo je bytostí jedinečnou, nadanou nezadatelnými, nezcizitelnými, nepromlčitelnými a nezrušitelnými základními právy a svobodami, tedy bytostí, které by se mělo dostat při jejím vývinu toho nejlepšího, totiž toho, aby výše uvedené atributy nezůstaly prázdnými slovy.
V tomto směru krajský soud se v napadeném rozhodnutí nevypořádal se skutečností, že nezletilá V. M-ová, nar. 16. 3. 1994, nebyla od svého narození dosud vůbec v péči rodičů a že je nyní společně s dalšími sourozenci umístěna v SOS Dětské vesničce Ch. Jak plyne ze zprávy psychologa tohoto zařízení ze dne 4. 11. 2000, je nezletilá V. M-ová hluboce vázána na pěstounku H. K. a své tři bratry a vzhledem k tomu, že biologické rodiče zná z pouhých dvou návštěv za rok a půl, přechod do jejich výchovné péče by znamenal riziko jejího vážného psychického poškození.
Tím, že krajský soud rozhodoval pouze na základě posouzení současných bytových podmínek rodičů, jakož i zjištění, že o nezletilou D. se starají dobře, nezkoumal však věc vůbec z hlediska zájmu nezletilé V. M-ové, vázané citovými vztahy na stávající prostředí, v němž žije se svými 3 bratry, postupoval podle názoru Ústavního soudu v rozporu s citovaným ustanovením čl. 3 Úmluvy. Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení tohoto článku ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadený rozsudek, pokud se týče nezletilé V. M-ové, podle § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 19. dubna 2001