Převedení obviněného (odsouzeného) z vazby do výkonu trestu odnětí svobody
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl dne 7. března 2002 v senátě ve věci ústavní stížnosti P. U., proti usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 VZt 792/2001, a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. KZv 2254/2000, za účasti 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze, 2) Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, se souhlasem účastníků bez ústního jednání, takto: Usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 VZt 792/2001, a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. KZv 2254/2000, se zrušují.
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením státních zastupitelství stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Trestní řád v ustanovení § 72 odst. 1 neumožňuje státnímu zástupci učinit při rozhodování o vazbě jiné rozhodnutí, než propustit obviněného na svobodu, stěžovatel navíc podal žádost o odklad výkonu trestu uloženého za jiný trestný čin, a proto mělo být rozhodnuto v prvé řadě o této jeho žádosti.
Tím, že o převedení z vazby do výkonu trestu rozhodovalo státní zastupitelství, byl stěžovatel současně odňat svému zákonnému soudci. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených usnesení. Vrchní státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření z 5. 2. 2002 uvedlo, že postupem státního zastupitelství v tomto trestním řízení nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelových ústavně zaručených práv. V situaci, kdy stěžovatel byl pravomocně odsouzen v jiné věci k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a je nařízen výkon trestu, nedošlo jeho propuštěním z vazby a převedením do výkonu trestu k překročení pravomoci státního zástupce vymezené trestním řádem.
Městské státní zastupitelství v Praze v dopise z 19. 2. 2002 uvedlo, že stěžovatelův případ není jediným, kdo je v obdobné situaci převeden z vazby do výkonu trestu a poukázalo na to, že soud bude případně moci rozhodnout o přerušení výkonu trestu podle ustanovení § 325 trestního řádu.
Městský soud v Praze se podáním ze dne 28. 1. 2002 možnosti postavení vedlejšího účastníka vzdal.
Z obsahu spisu KZv 2254/2000 Městského státního zastupitelství v Praze a spisu 1 VZt 792/2001 Vrchního státního zastupitelství v Praze Ústavní soud zjistil, že napadenými usneseními byl stěžovatel propuštěn z vazby, do které byl vzat v souvislosti se stíháním vyšetřovatelem Policie ČR, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy, vedeným pod sp. zn. ČVS:ÚVP 240/2000, a současně převeden do výkonu trestu uloženého pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 45 T 24/98. Ze sdělení Městského soudu v Praze ze dne 9.
11. 2001 založeného ve spise KZv 2254/2000 plyne, že po svém pravomocném odsouzení stěžovatel požádal o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů. Jak se v tomto sdělení výslovně konstatuje: "V mezidobí byl odsouzený U. převeden usnesením MSZ v Praze, sp. zn. KZv 2254/2000, z vazby do výkonu trestu ze shora citovaného rozsudku, aniž bylo MS v Praze rozhodnuto o eventuálním odkladu výkonu trestu ze zdravotních důvodů." V dalším přípise z 30. 11. 2001 však Městský soud v Praze již sděluje stěžovateli, že považuje za nadbytečné rozhodovat o jeho žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze dne 12.
12. 2001, neboť stěžovateli nebrání nic v tom, aby požádal o přerušení výkonu trestu ve smyslu ustanovení § 325 odst. 1 trestního řádu, či upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 2 trestního řádu. Stěžovateli třeba přisvědčit především v tom, že vzhledem k ustanovení § 68 trestního řádu, v dříve, i nyní, platném znění je rozhodování o vazbě zásadně svěřeno soudu, v přípravném řízení soudci. Tímto ustanovením trestního řádu je realizován ústavní princip zakotvený v čl. 8 odst. 5 Listiny, podle kterého do vazby lze vzít pouze na základě rozhodnutí soudu.
Podle ustanovení § 72 trestního řádu, ve znění před novelou, mohl státní zástupce rozhodnout v přípravném řízení o propuštění obviněného z vazby, nicméně za podmínky, že pominuly důvody vazby a obviněný bude propuštěn na svobodu. Trestní řád nezná tedy institut převedení z vazby do výkonu trestu, tím méně pak připouští možnost, aby takové rozhodnutí vydával státní zástupce. Pouze ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb. je v ustanovení § 22 odst. 2 připuštěna možnost převodu obviněného z vazby do výkonu trestu odnětí svobody, nicméně na základě opatření soudu příslušného k rozhodnutí o vazbě vydaného v trestní věci, v níž byl obviněný ve vazbě.
O takový případ však v projednávané věci nepochybně nejde.
Také rozhodnutí o výkonu trestu, jakož i opatření s tím související, jsou svěřena soudu, jenž mimo jiné je povinen rozhodnout i o žádosti o odklad výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 322 trestního řádu, a to rozhodnutím, proti kterému je podle odst. 3 přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Tím, že stěžovatel je odkazován na možnost požádat o přerušení výkonu trestu, je mu znemožňováno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a současně je vzhledem k vydání napadených usnesení odnímán i svému zákonnému soudci ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť o přeměně vazby ve výkonu trestu rozhodoval státní zástupce.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadená usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 7. března 2002