Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 30. března 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Ing. Michala Štěpána, zastoupeného Mgr. Michalem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1512/11, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2016 č. j. 7 Cmo 55/2016-145, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2016 č. j. 56 Cm 179/2014-106, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Společenství domu č. p. X ve S., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 11. ledna 2016 č. j. 56 Cm 179/2014-106, soud prvního stupně zamítl návrh na vydání předběžného opatření. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 26. dubna 2016 č. j. 7 Cmo 55/2016-145, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu navrhovatel podal dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. prosince 2016 č. j. 26 Cdo 3645/2016-169, odmítl jako objektivně nepřípustné ve smyslu § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
V posuzované věci tyto podmínky splněny nebyly, neboť ústavní stížnost je opožděná.
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu je zřejmé, že stěžovatel podal dovolání proti rozhodnutí o předběžném opatření, které však dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není ex lege přípustné [srov. označené ustanovení, dle něhož "dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném"]. Stěžovatel tak měl ústavní stížnost směřovat již proti rozhodnutí odvolacího soudu, resp. měl ústavní stížnost podat bezprostředně poté, co obdržel rozhodnutí odvolacího soudu.
Pouze tehdy, kdyby ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, mohla by být Ústavním soudem přijata jako meritorně projednatelná. Jelikož však rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 26. dubna 2016, dne 12. prosince 2016 Nejvyšší soud rozhodl o (objektivně nepřípustném) dovolání stěžovatele a teprve dne 7. března 2017 byla ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu, je zřejmé, že byla podána opožděně (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako opožděnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. března 2017
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj