Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Václava Pohoriljaka, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018 č. j. 30 Cdo 418/2018-51, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 58 Co 339/2017-28 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. srpna 2017 č. j. 10 C 108/2016-22, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byla dne 26. 2. 2018 doručena ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Z tohoto podání vyplynulo, že stěžovatel není právně zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Ústavní soud proto stěžovatele poučil o zákonných předpokladech řízení o ústavních stížnostech a vyzval jej k odstranění vad návrhu s tím, že pokud tak neučiní ve lhůtě 20 dnů od doručení výzvy, bude jeho návrh odmítnut. Nedostatku právního zastoupení si byl stěžovatel ostatně sám vědom, neboť na něj ve svém návrhu upozornil s tím, že je ze strany advokátů hromadně odmítán a že přijme jakéhokoli advokáta, který mu bude přidělen.
Lhůta k odstranění vad uplynula dne 22. 3. 2018. V jejím průběhu, dne 11. 3. 2018, obdržel Ústavní soud podání stěžovatele, podle něhož by mělo být v řízení pokračováno i přes nedostatek právního zastoupení. S ohledem na právo advokáta odmítnout zastupování se totiž stěžovatel nemůže právního zastoupení domoci. Pokud by však Ústavní soud přesto návrh stěžovatele odmítl, podle stěžovatele by se měl vyjádřit k tomu, proč tato omezující podmínka v zákoně je a jak se vypořádat s její kolizí s Listinou základních práv a svobod. Jde o to, zda je tato podmínka skrytou pojistkou, kterou soudní soustava ve spolupráci s advokáty omezuje základní právo na právní pomoc, nebo zda je jejím účelem zajištění plynulosti a nezatěžování soudní soustavy, v tomto případě Ústavního soudu. Plynulost a nezatěžování by přitom měly být reciproční, a tudíž ani stěžovatel by neměl být nepřiměřeně zatížen tím, že několik měsíců neúspěšně hledal advokáta.
Z podání stěžovatele dále vyplývá, že dne 3. 3. 2018 požádal o určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 79/2016 Sb., rozhodnutím České advokátní komory ze dne 7. 3. 2018 č. j. 10.01-000308/18 však jeho žádosti nebylo vyhověno. Důvodem byla skutečnost, že v dané věci mu již jednou advokát určen byl a k odmítnutí právní služby z jeho strany došlo z důvodu zjevné bezdůvodnosti či bezúspěšnosti uplatňování či bránění práva.
Ústavní soud konstatuje, že se k zákonnému požadavku právního zastoupení advokátem opakovaně vyjádřil ve své rozhodovací praxi tak, že jeho smysl a účel je třeba spatřovat ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, jakož i vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Upozornit lze i na univerzálnost řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení.
Stěžovatel ve lhůtě, která mu k tomu byla určena, neodstranil nedostatek právního zastoupení, ani za účelem splnění této podmínky nepožádal o prodloužení této lhůty. Ústavní soud proto podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2018
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj