Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 14. února 2005 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti Ing. V. Z., proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 23 C 136/2000, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 15 Co 347/2002 a o návrhu na náhradu škody, t a k t o :
Ústavní stížnost s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Výše citovanými rozhodnutími bylo rozhodnuto o žalobě stěžovatele na vydání věcí a zaplacení 180.000 Kč tak, že žaloba byla zamítnuta, resp. odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí bylo odmítnuto. Stěžovatel se domáhá zrušení těchto rozhodnutí a žádá, aby Ústavní soud uložil původně žalované straně náhradu škody ve výši, kterou ve svém návrhu vyčíslil.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z příloh poskytnutých stěžovatelem je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována, resp. již dávno uplynula, nejpozději koncem roku 2002. O tom svědčí i údaje uváděné stěžovatelem v ústavní stížnosti vztahující se k jeho dalším krokům, které ve své věci učinil v posledních více než dvou letech.
Pokud se stěžovatel domáhá vyslovení povinnosti původně žalované straně uhradit stěžovateli způsobenou škodu, směřuje jeho návrh k soudu, v tomto případě k Ústavnímu soudu, který ovšem není oprávněn o takovém nároku rozhodovat. O všech nárocích na náhradu škody rozhodují obecné soudy, na Ústavní soud se lze obrátit s ústavní stížností až poté, kdy byly stěžovatelem vyčerpány všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Za této situace, kdy ústavní stížnost je podávána částečně opožděně a částečně obsahuje návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, nepřistoupil Ústavní soud k odstraňování vad, jimiž podaná ústavní stížnost trpí (především není stěžovatel zastoupen advokátem - § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť jejich odstraněním by se nemohlo na nutnosti odmítnout ústavní stížnost částečně pro opožděnost, resp. částečně pro nepříslušnost Ústavního soudu nic změnit.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl částečně jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a částečně jako návrh, k jehož projednání Ústavní soud není příslušný (§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu).
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. února 2005
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj