Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2018 č. j. 25 Cdo 3722/2018-296, ze dne 28. listopadu 2018 č. j. 25 Cdo 3776/2018-168 a ze dne 28. listopadu 2018 č. j. 30 Cdo 1656/2018-129, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 28. 2. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost proti v záhlaví označeným usnesením Nejvyššího soudu, kterým bylo v případě usnesení ze dne 17. 10. 2018 č. j. 25 Cdo 3722/2018-296 odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 6. 11. 2014 č. j. 3 Co 57/2014-85, jímž vrchní soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2014 č. j. 16 C 64/2013-60, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. V případě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Cdo 3776/2018-168 bylo zastaveno dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 4. 2018 č. j. 27 Co 115/2018-149, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 2. 2018 č. j. 5 C 8/2015-143, jímž nebyl připuštěn návrh stěžovatele na přistoupení dalšího účastníka do řízení, bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků i řízení o ochranu osobnosti a zaplacení 2 x 1 500 000 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Konečně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018 č. j. 30 Cdo 1656/2018-129 bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2017 č. j. 19 Co 293/2017-112, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2017 č. j. 13 C 364/2015-106 tak, že se místní příslušnost Okresního soudu v Hradci Králové nevyslovuje a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nepostupuje.
2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou naplněny.
3. Kromě dalších vad je třeba poukázat na to, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a je opakovaně na tyto nedostatky upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě bude důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15 , II. ÚS 292/16 , II. ÚS 293/16 ,
,
,
I. ÚS 1778/16 ,
II. ÚS 1779/16 ,
,
III. ÚS 3709/17 či
III. ÚS 3721/17
- všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že v případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
5. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16 ,
II. ÚS 2506/16 ,
II. ÚS 2997/16 ,
II. ÚS 3787/16 ,
III. ÚS 3875/16 ,
II. ÚS 114/17 ,
II. ÚS 302/17 ,
,
III. ÚS 304/17 ,
I. ÚS 712/17 ,
III. ÚS 1057/17 ,
III. ÚS 1359/17 ,
III. ÚS 1933/17 ,
III. ÚS 2425/17 ,
III. ÚS 3709/17 či
III. ÚS 3721/17 , jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. března 2019
Jan Filip v. r. soudce zpravodaj