Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele JUDr. L. Z., právně zastoupeného JUDr. Alešem Gotmanovem, Korunní 87, Praha 3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 7 C 87/2002, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem mělo dojít k zásahu do práva na veřejné projednání věci, jež je mu garantováno čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak mělo uvedeným rozsudkem dojít k porušení čl. 90 Ústavy ČR.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
V předmětné ústavní stížnosti napadl stěžovatel především tu skutečnost, že vyhlášení citovaného rozsudku bylo provedeno fakticky v sousední místnosti od té, jež byla stěžovateli písemně oznámena. Navrhovatel se domnívá, že uvedeným postupem obecný soud zasáhl do jeho základních práv a svobod, neboť veřejnost, jež na jednání vyslal, se nemohla vyhlášení zúčastnit.
Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření k ústavní stížnosti neobsahovalo žádné nové tvrzení, způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo toto zasláno stěžovateli k replice.
K výše uvedené argumentaci stěžovatele je předně třeba uvést, že veřejnost vyhlašování soudního rozsudku je jedním ze základních předpokladů pro naplňování pojmu právního státu, jež umožňuje občanům dohlížet na výkon spravedlnosti ve státu. Současně tak dochází k zajištění práva na spravedlivý proces, jež je garantován čl. 36 odst. 1 Listiny. Uvedl-li stěžovatel ve své ústavní stížnosti, že nedošlo k veřejnému vyhlášení rozsudku, vznesl tím závažné argumenty, pro jejichž vyjasnění si Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 7 C 87/2002.
Z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že stěžovatel přípisem ze dne 22. 9. 2004 oznámil soudu, že se veřejného vyhlášení rozsudku nezúčastní, neboť téhož dne má jednání před Obvodním soudem pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 9 C 452/2002. Tato skutečnost však sama o sobě ještě neznamená, že by rozsudek nemusel být vyhlášen veřejně, neboť účast veřejnosti při jednání a následně při vyhlašování rozsudku plní nejen funkci preventivní a osvětovou, ale též kontrolní. Stěžovateli je nutno dát za pravdu v tom směru, že dotčený rozsudek okresního soudu skutečně nebyl vyhlášen v místnosti, jejíž označení mu bylo přípisem předem sděleno.
Posláním Ústavního soudu je posuzování konformity soudního řízení s ústavními zásadami. Měřítkem pro rozhodování Ústavního soudu pak musí být především intenzita a povaha zásahu do Ústavou zaručených základních práv. V tomto konkrétním případě nezbývá však Ústavnímu soudu než konstatovat, že stěžovatel vznáší jedinou ústavněprávní námitku, a to co do označení místnosti veřejného vyhlášení rozsudku v jeho věci. Causa cognita, je však zřejmé, že soudní řízení jako celek probíhalo v souladu se zásadami spravedlivého procesu, což ostatně sám stěžovatel nezpochybňuje. Zrušení předmětného rozsudku obecného soudu za účelem veřejného vyhlášení by představovalo bezobsažný formalizmus. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2006
Vlasta Formánková předsedkyně senátu