Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 5. prosince 2013 č. j. 9 As 117/2013-11 a sp. zn. 9 As 119/2013-11, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu bylo dne 25. února 2014 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý soudní přezkum a práva na právní pomoc.
Napadeným usnesením ze dne 5. prosince 2013 č. j. 9 As 117/2013-11 Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1, věty poslední s. ř. s. zamítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. září 2013 č. j. 10 Na 78/2013-12, kterým krajský soud zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.
Napadeným usnesením ze dne 5. prosince 2013 č. j. 9 As 119/2013-11 Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. září 2013 č. j. 10 Na 79/2013-12, kterým krajský soud zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel ve svém podání nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z více než tří set ústavních stížností, resp. desítek opakovaných výzev Ústavního soudu k odstranění vad návrhů v jiných věcech je navrhovateli známo, jaké jsou formální požadavky spjaté s podáním návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti (ve smyslu § 30 odst. 1, § 72 odst. 1, 3, 5, 6, a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
V důsledku toho, že výzva k odstranění vad návrhu by postrádala z pohledu jejího účelu za této situace rozumný smysl, Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 4. března 2014
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka