Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM - společenské hry s.r.o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, IČ: 25776941, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. února 2012 č. j. 8 C 441/2009-137 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2012 č. j. 22 Co 170/2012-169, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. února 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva a svobody zakotvená v Listině základních práv a svobod a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 8. února 2012 č. j. 8 C 441/2009-137 v řízení o 412 585,- Kč s příslušenstvím odmítl návrh stěžovatelky označený jako "úkon žaloby pro zmatečnost a žaloby pro obnovu řízení" za aplikace ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. listopadu 2012 č. j. 22 Co 170/2012-169 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Stěžovatelka ve svém podání nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Stěžovatelka byla již opakovaně Ústavním soudem poučována o podmínkách a náležitostech stanovených zákonem o Ústavním soudu pro řízení o ústavní stížnosti, zejména o nutnosti zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu (kupř. řízení pod sp. zn. III. ÚS 317/11 ,
,
I. ÚS 690/12 a
). Stěžovatelka tak byla před podáním předmětného návrhu velmi dobře obeznámena s následky neakceptování výše uvedených podmínek neboť, i když se jí od Ústavního soudu dostalo již v minulosti podrobného poučení, jakým způsobem má odstranit vady jejich podání, aby splňovala formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, stěžovatelka se jím neřídila. Tyto ústavní stížnosti proto musely být pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě Ústavním soudem odmítnuty. Stejný postup Ústavního soudu tedy mohla stěžovatelka předpokládat i v projednávané věci, pokud vědomě doručila vadnou a nekvalifikovanou ústavní stížnost.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudkyně zpravodajka i v tomto řízení stěžovatelku opětovně vyzývala k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
V důsledku toho, že výzva k odstranění vad návrhu by postrádala z pohledu jejího účelu za této situace rozumný smysl, soudkyně zpravodajka shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 5. března 2013
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka