Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti A. O., bez právního zastoupení, proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007, čj. 30 Cdo 3060/2006-31, Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2005, čj. 21 Co 170/2005-24, a Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2005, čj. 4 Nc 105/99-20 , takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V části směřující proti usnesením soudu prvého stupně ze dne 4. 4. 2005 a soudu odvolacího ze dne 13. 5. 2005 se jedná o ústavní stížnost (doručenou Ústavnímu soudu stěžovatelem až dne 20. 3. 2007) podanou opožděně. Jak lze totiž dovodit z ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podáním ze zákona nepřípustného dovolání se neprodlužuje 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti stanovená v § 72 odst. 3 citovaného zákona. V části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Důvody, pro které dovolací soud dovolání stěžovatele odmítl, jsou přehledně a zcela srozumitelně v napadeném usnesení vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat, odkazuje. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem se správnými závěry dovolacího soudu, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaného usnesení založit nemohly.
K odstranění nedostatku právního zastoupení Ústavní soud stěžovatele nevyzýval, neboť i kdyby tato vada byla odstraněna, nic by to na očividné opožděnosti i neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti změnit nemohlo. Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 27. března 2007
Miloslav Výborný předseda senátu