Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti NEEDEMARK s. r. o., sídlem Za Zámečkem 745/17, Praha 5 - Jinonice, zastoupené Mgr. Václavem Píchou, advokátem, sídlem Sladkovského 51, Jičín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 19. prosince 2023 č. j. 23 Cdo 2657/2023-237 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2023 č. j. 70 Co 84/2023-209, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti PROFI AUTO CZ a.s., sídlem Kolovratská 1367, Říčany, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, která podle ní porušila její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a která jsou též v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.
2. Z ústavní stížnosti, vyžádaných rozhodnutí a soudního spisu plyne, že stěžovatelka minimálně od roku 2018 do roku 2021 nakupovala od vedlejší účastnice užitková vozidla Fiat Ducato. Celkově odebrala 94 vozů, poslední odebrané vozidlo nicméně nezaplatila. Vedlejší účastnice se proto žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhala zaplacení kupní ceny, obvodní soud jí vyhověl a rozsudkem ze dne 20. 12. 2022 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku ve výši 651 376,88 Kč s příslušenstvím.
3. Jádrem nynější věci je obrana, kterou stěžovatelka v řízení před obecnými soudy neúspěšně vznesla. Stěžovatelka namítla, že má vůči vedlejší účastnici pohledávku ve výši 682 440 Kč jako bonus za vozidla odebraná od vedlejší účastnice, konkrétně ve výši 6 000 Kč s DPH za každý odebraný vůz Fiat Ducato. Tuto pohledávku stěžovatelka započetla proti nároku vedlejší účastnice, resp. uplatnila jako vzájemný návrh. Obvodní soud však vzájemný návrh zamítl. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že stěžovatelka takovou pohledávku nemá. Podle obvodního soudu stěžovatelka s vedlejší účastnicí při spolupráci uzavřely na jaře 2018 též ústní nepojmenovanou smlouvu. Podle této smlouvy mohla stěžovatelka bezplatně užívat vozidlo Fiat Fullback ve vlastnictví vedlejší účastnice s tím, že jej mohla v budoucnu odkoupit. A za každé odebrané užitkové vozidlo si mohla odečíst částku 6 000 s DPH z kupní ceny vozu Fiat Fulllback. Tuto verzi fakticky potvrdil mj. i zaměstnanec stěžovatelky, který uvedenou dohodu sjednal. Stěžovatelka tedy měla pouze nárok na slevu z kupní ceny vozu Fiat Fullback, z odkoupení tohoto vozu však pro spory obou obchodních partnerek sešlo, zaměstnanec stěžovatelky, který vůz užíval, jej vedlejší účastnici vrátil. Stěžovatelka proto neměla pohledávku, kterou by mohla započíst vůči jakékoli libovolné pohledávce z obchodní činnosti vedlejší účastnice.
4. Stěžovatelka se poté neúspěšně odvolala a dovolala. Městský soud se v napadeném rozsudku ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že podstatou ústní nepojmenované smlouvy bylo poskytnutí jakési vedlejší výhody pro stěžovatelku (s cílem si ji udržet jako zákazníka) v podobě bezplatného užívání vozu Fiat Fullback a s možností jej odkoupit za cenu sníženou o bonusy za odebraná vozidla. Odděleně od ústní dohody ohledně vozu Fiat Fullback stěžovatelka bonus uplatnit nemohla. S ohledem na takto zjištěný a potvrzený stav věci se pak městský soud nezabýval odvolacími námitkami, které se míjely s podstatou věci.
5. Nejvyšší soud následně odmítl stěžovatelčino dovolání. Zčásti jej odmítl podle § 241b odst. 3 občanského soudního řádu pro vady (v části, kde stěžovatelka bez konkrétnějšího vymezení důvodů přípustnosti dovolání namítala rozpor ústní dohody s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku). Ve zbytku pak dovolání odmítl pro nenaplnění důvodů přípustnosti podle § 237 občanského soudního řádu. Stěžovatelka totiž v dovolání vymezila právní otázky, na jejichž posouzení rozhodnutí městského soudu nestálo (kromě vícero otázek ohledně splatnosti bonusů též jednu otázku ohledně obchodní spolupráce jako celku). Zbylé výhrady v podobě zpochybnění skutkových závěrů a námitek vad řízení pak samy o sobě nemohly přípustnost dovolání založit.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznáší několik typů námitek (některé z nich opakovaně či na různých místech). Předně stěžovatelka tvrdí, že bonus za odebraná vozidla představuje samostatný majetkový nárok - podle stěžovatelky to mezi stranami bylo nesporné, potvrdil to podle ní i nalézací soud. Sporný byl pouze okamžik splatnosti bonusu. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, že by bonus dosud nebyl splatný, resp. že jeho splatnost závisela na uzavření kupní smlouvy k vozu Fiat Fullback, které ovšem bylo zcela v režii vedlejší účastnice. Ta mohla kupní cenu nastavit podle své libosti, klidně v násobcích tržní ceny. Stěžovatelka rovněž označuje jednání vedlejší účastnice za podvodné, v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Vedlejší účastnice dopředu zamýšlela stěžovatelce bonus nevyplatit. Městský soud a Nejvyšší soud pak kritizuje za to, že se nedostatečně vypořádaly s jejími námitkami, dezinterpretovaly dosavadní rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud též nepřípustně a překvapivě nahradil závěry odvolacího soudu.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
8. Celá ústavní stížnost není přípustná. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání v části, kde stěžovatelka namítala rozpor ústní smlouvy s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku pro vady dovolání. Stěžovatelka zde totiž řádně nevymezila, v čem přípustnost dovolání spatřuje, pouze obecně polemizovala se závěry městského soudu. Nejvyšší soud tedy neodmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ale proto, že nebylo pro vady ani věcně projednatelné (a neměl tedy prostor, aby přípustnost dovolání vůbec posoudil). Zde tedy k rozsudku městského soudu stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je v této části nepřípustná [srov. stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), zejména výrok II a body 59 a násl.].
9. Ve zbytku ústavní stížnosti stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona a ústavní stížnost je přípustná.
10. Ústavní soud úvodem připomíná, že není další běžnou přezkumnou instancí ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavní soud zasahuje výjimečně, pouze pokud řízení před obecnými soudy či jejich závěry mají vady ústavněprávního rozměru [srov. nálezy ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12
(N 154/70 SbNU 425), bod 11, nebo ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13
(N 24/72 SbNU 275), body 11-12].
11. Stěžovatelčiny námitky ze značné části spočívají v tom, že odvolací soud a dovolací soud nezohlednily její výhrady proti závěrům nalézacího soudu, případně již zjištěné závěry nalézacího soudu "překroutily". Stěžovatelka v ústavní stížnosti předkládá svou verzi skutkového stavu a tvrdí, že mezi stranami bylo dokonce nesporné, že bonus za odebraná vozidla představoval samostatný majetkový nárok (z čehož potom dovozovala, že pohledávku za vedlejší účastnicí mohla započíst vůči jakékoli jiné pohledávce z její obchodní činnosti).
Podle Ústavního soudu však ze soudního spisu neplyne, že by vedlejší účastnice tyto okolnosti považovala za nesporné. Naopak její zástupci i zaměstnanci stáli za tím, že šlo o bonus spojený pouze s případnou koupí vozu Fiat Fullback. Obvodní soud přitom na základě relativně podrobného dokazování dospěl k závěru, že bonus byl spojený pouze s možností zakoupit vůz Fiat Fullback (srov. bod 20 rozsudku obvodního soudu, kde soud hodnotil též výpověď stěžovatelčina zaměstnance, který ústní dohodu sjednával, i e-mailovou komunikaci mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí).
Městský soud i Nejvyšší soud z takto zjištěného stavu vycházely (body 11 až 13 rozsudku městského soudu a s. 3 usnesení Nejvyššího soudu), není pravda, že by snad výsledky dokazování nějak dezinterpretovaly.
12. Nic neústavního není ani na průběhu dokazování. Průběh dokazování odpovídal tomu, že obvodní soud musel zjišťovat obsah pouze ústně uzavřené smlouvy (nadto sjednané zaměstnanci, nikoli např. jednateli obchodních partnerek). Jinak řečeno, soud mohl o podobě dohody mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí skutečně zjistit jen tolik, co byli schopní vypovědět svědci či co plynulo z několika nepřímých popisů této dohody v komunikaci obchodních partnerek.
13. Pokud jde o vypořádání odvolacích námitek, lze uznat, že městský soud nereagoval podrobně na každou odvolací námitku, ale soustředil se na podstatu věci. Ztotožnil se se závěrem, že stěžovatelka neměla nárok na samostatné vyplacení bonusů, ale podle ústní dohody pouze právo na zohlednění počtu odebraných vozidel v ceně vozu Fiat Fullback. K řadě stěžovatelčiných výhrad (např. ohledně přesného způsobu započtení či uplatnění § 1963 občanského zákoníku) se vyjádřil stručně, neboť pro danou věc nebyly rozhodné (srov. bod 13 rozsudku městského soudu). Takový postup však není v rozporu s ústavními požadavky na odůvodnění soudních rozhodnutí. Soudy jsou povinny se vypořádat s návrhy účastníků řízení a jejich argumentací [srov. nález ze dne 23. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2957/20
(N 60/105 SbNU 169), bod 27 a judikaturu tam uvedenou]. Nemusí však obšírně reagovat na námitky, které jsou irelevantní, mimoběžné či zjevně nemohou vést k úspěchu ve věci. U rozhodnutí odvolacích soudů pak platí, že stručnost či obsáhlost odůvodnění jejich rozhodnutí závisí na kvalitě a podrobnosti rozhodnutí, která přezkoumávají [nález ze dne 10. 12. 2020 sp. zn. II. ÚS 2522/19
(N 228/103 SbNU 318), body 28 až 33]. Městský soud z tohoto ústavněprávního rámce nevybočil.
14. Ani k usnesení Nejvyššího soudu nelze mít ústavně relevantní výhrady. Jestliže stěžovatelka setrvala na své verzi, že měla samostatný nárok na vyplacení bonusu, a Nejvyššímu soudu poté předložila k řešení otázky ohledně splatnosti tohoto bonusu (resp. jeho navázání na odkoupení vozu Fiat Fullback), Nejvyšší soud nepochybil, pokud vyhodnotil tyto otázky jako mimoběžné. To samé platí ohledně stěžovatelkou předestřené otázky k obchodní spolupráci jako takové, resp. samotnému odběru užitkových vozů.
15. Pokud jde o výhrady stěžovatelky k rozporu obsahu ústní smlouvy s dobrými mravy či zásadou poctivého obchodního styku, Ústavní soud opakuje, že v tomto rozsahu není ústavní stížnost přípustná (viz bod 8 shora). Stěžovatelka v této námitce podala vadné dovolání, tedy nevyčerpala prostředky ochrany práv uvnitř obecné justice. Lze dodat, že neobsahovalo-li dovolání zákonem stanovené náležitosti a tato vada nebyla odstraněna v průběhu trvání lhůty k podání dovolání, pak odmítnutí takového dovolání, resp. jeho části pro vady není porušením čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. opět stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zejména výrok I a body 25 a násl. odůvodnění, srov. též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 9. 2016 ve věci Trevisanato proti Itálii, stížnost č. 32610/07). Ústavní soud z dovolání stěžovatelky ověřil, že v uvedené části argumentace skutečně nevymezila řádně předpoklady přípustnosti dovolání.
16. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. srpna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu