Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Dragicy Pištěkové, zastoupené Mgr. Zdeňkem Krmáškem, advokátem se sídlem v Ostravě - Svinově, U Rourovny 556/3, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2015 č. j. 10 Co 800/2015-222, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2015 č. j. 53 E 287/2012-208, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, t a k t o:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2015 č. j. 10 Co 800/2015-222, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2015 č. j. 53 E 287/2012-208, se odmítají.
Odůvodnění
Ve věci stěžovatelky je veden výkon rozhodnutí vyklizením povinné z bytu, který byl pravomocně nařízen.
Dne 1. 6. 2015 usnesením č. j. 53 E 287/2012-208 Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") zavázal povinnou uhradit společnosti RPG Byty, s. r. o. (dále jen "oprávněná") na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 30.114,- Kč ve stanovené lhůtě. V odůvodnění uvedl, že ve věci probíhá výkon rozhodnutí vyklizením povinné z bytu, a ve dnech 21. a 22. 2015 byl byt vyklizen. Dne 30. 4. 2015 oprávněná uplatnila vůči povinné náklady spojené s vyklizením bytu ve výši 30.114,- Kč, které doložila fakturami a dalšími listinnými důkazy, z nichž vyplývá, že požadovaná částka je přiměřená a odpovídá i rozsahu prací uvedených v soudním protokolu o vyklizení bytu.
Dne 30. 11. 2015 usnesením č. j. 10 Co 800/2015-222 Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") k odvolání povinné usnesení okresního soudu ze dne 1. 6. 2015 č. j. 53 E 287/2012-208 jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění uvedl, že povinná neuvedla žádné konkrétní skutečnosti způsobilé zpochybnit výši jednotlivých vyúčtovaných a přiznaných nákladů. Výkon rozhodnutí byl proveden osobami, které jsou zaměstnanci soudu a to poté, co výkon rozhodnutí byl ve věci pravomocně nařízen.
Stěžovatelka uvedla skutkové okolnosti její věci a polemizovala se způsobem výpočtu nákladů vyklizení, které považuje za neoprávněné, nedůvodné a neúčelně vynaložené. Byla toho názoru, že odvolací soud i okresní soud měly postupovat podle § 150 o. s. ř., jelikož na její straně jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, a to zejména s ohledem k jejím majetkovým a sociálním poměrům, a náklady výkonu rozhodnutí tak vedlejšímu účastníku nepřiznat. Návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, ve spojení s předcházejícím rozhodnutím okresního soudu, stěžovatelka neodůvodnila.
Stěžovatelkou podaná ústavní stížnost je specifická tím, že nesměřuje proti vlastnímu pravomocnému rozhodnutí ve věci, nýbrž je podávána ve stadiu výkonu rozhodnutí, kde - přísně vzato - nejde o rozhodnutí o právu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ale o jeho výkon.
Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podle jeho ustálené judikatury principy spravedlivého procesu vyplývající z hlavy páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy plně dopadají i na vykonávací řízení [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 417/06
(N 61/45 SbNU 43)], dle něhož oprávněný a povinný mají i v tomto řízení přiměřeně obdobná práva jako účastníci. Z povahy věci však vyplývá, že podstatou ústavněprávního přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda nemeritorní rozhodnutí o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a nebylo projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98
(N 158/16 SbNU 171)].
V projednávaném případě je zřejmé, že ústavní stížností napadená soudní rozhodnutí kritéria omezeného testu ústavnosti nepochybně splňovala. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo dostatečně odůvodněno, a vyplývá z něj, že požadovaná částka byla doložena fakturami a dalšími listinnými důkazy, byla přiměřená a odpovídala i rozsahu prací uvedených v soudním protokolu o vyklizení bytu. Žádný ústavněprávní deficit shledán nebyl.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený, odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu Ústavního soudu