Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Lidová energie s. r. o., sídlem Kollárova 2346/2, Jihlava, zastoupené Mgr. Janem Ambrožem, advokátem, sídlem Dřevná 382/2, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 20. ledna 2022 č. j. 112 C 369/2021-33, za účasti Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, jako účastníka řízení, a Davida Kadlece, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i její právo obsažené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově (dále jen "okresní soud") byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti vedlejšímu účastníkovi na zaplacení částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 000 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tato žaloba byla podána na základě tvrzení, že stěžovatelka byla dodavatelem elektřiny pro vedlejšího účastníka a vznikl jí nárok na smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč pro předčasné ukončení smluvního vztahu. Podle soudu však stěžovatelka své tvrzení o vzniku nároku na smluvní pokutu dostatečně nedoložila a neprokázala jej.
3. Stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí je překvapivé, neboť soud by neměl rozhodnut, že nebylo uneseno břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, aniž by v tomto směru poskytl řádné poučení podle § 118a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelka se sice ze soudního jednání omluvila, nicméně podle jejího názoru měl soud takové poučení poskytnout již při přípravě jednání a to buď písemně, nebo k tomu měl nařídit přípravné jednání podle § 114c o. s. ř.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
5. Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu jde o věci tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani tehdy, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 918/16
(všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv".
6. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09
Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod".
Podobně lze odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3119/09 , ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 508/12 , ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12 , ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2294/13 , ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13 , ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14 , ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 886/15 nebo ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17
.
7. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatelka, jako právnická osoba, je subjektem, u kterého o sociální situaci, pro kterou by předmětná částka pro něj již představovala nějakou vysokou zátěž, stěží může být řeči. Nemohlo tedy jít o zásah do jejích práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.
8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2022
Josef Fiala, v. r. předseda senátu