Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. Č., právně zastoupeného JUDr. K. K., směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2006, č.j. 5 Ca 112/2006-55, a rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 31. března 2006, č.j. 64/2006-190-TAXI/2, ve spojení s rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 3. února 2006, č.j. MHMP-260590/2005/DOP-T/Žk-roz, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení § 21 odst. 9 věta druhá zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení Vyhlášky hlavního města Prahy č. 24/2000 Sb. hl. m. Prahy o maximálních cenách osobní taxislužby, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Podáním učiněným ve lhůtě podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva. Současně navrhl zrušit i ustanovení § 21 odst. 9 věta druhá zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů a Vyhlášku hlavního města Prahy č. 24/2000 Sb. hl. m. Prahy o maximálních cenách osobní taxislužby, které byly při vydávání napadených rozhodnutí aplikovány.
Ústavní soud se nejprve zabýval splněním všech procesních podmínek nezbytných k posouzení přeloženého návrhu. Proto si k věci vyžádal spis Městského soudu v Praze vedený pod sp. zn. 5 Ca 112/2006. Po seznámení se s jeho obsahem Ústavní soud shledal, že navrhovatel nevyužil všechny zákonem předvídané možnosti, které mu zákon k ochraně práv přiznává.
Navrhovatel nepodal proti rozhodnutí Městského soudu v Praze opravný prostředek - kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Navrhovatel tak neučinil, ačkoliv se jedná o zákonem předvídaný a přípustný nástroj k přezkumu rozhodnutí soudu a, jak plyne i z poučení napadeného usnesením Městského soudu v Praze, byl o možnosti jeho podání informován. V podání k Ústavnímu soudu pak navrhovatel ani neuvedl okolnosti či důvody, které by jej vedly k pominutí tohoto procesního nástroje. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná jestliže stěžovatel nevyčerpal veškeré procení prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává.
Podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu může být spolu s ústavní stížností podán i návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu a nebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Osud takového návrhu pak akcesoricky sleduje osud ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že uvedená ústavní stížnost byla posouzena jako nepřípustná, je rovněž na návrh s ní spojený třeba hledět jako na nepřípustný.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Takový případ v projednávané věci nastal, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podání odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2007
Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka