Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele J. K., zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Vinohradská 32, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2009 č. j. 1 Ans 9/2008-265 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2008 č. j. 7 Ca 18/2004-217, takto: Návrh se odmítá.
Včas podanou a po odstranění vad návrhu i v ostatním formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost do jeho vydání předcházejícího a ústavní stížností rovněž napadeného (v záhlaví uvedeného) usnesení Městského soudu v Praze, kterým došlo (pro opožděnost) k odmítnutí správní žaloby stěžovatele.
Stěžovatel tvrdil, že těmito rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Na podporu tohoto svého přesvědčení namítl, že v předmětné věci nejprve Městský soud v Praze nesprávně odmítl jeho žalobu pro opožděnost, když jej především nevyzval k upřesnění žalobního návrhu, případně k jeho doplnění, nepoučil jej o právech a povinnostech a "neurčil tak jednoznačně předmět řízení". Následně potom, jak stěžovatel uvedl, se Nejvyšší správní soud nevypořádal s jeho námitkami a rovněž ho nevyzval k upřesnění žalobního petitu, resp. sám si musel "ujasnit", co bylo žalobním návrhem stěžovatele. Z těchto blíže v ústavní stížnosti rozvedených důvodů se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší správní soud v dostatečném rozsahu rozvedl argumenty, na základě nichž dospěl k výroku svého rozhodnutí, přičemž nutno říci, že jimi odpovídá i na výhrady obsažené následně v ústavní stížnosti (s. 268-271 rozsudku). Proto postačí na odůvodnění jeho rozsudku coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat. V důsledku toho byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. června 2009
Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu