Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a soudce zpravodaje Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. B. a 2) nezletilého O. B., zastoupeného zákonným zástupcem F. B., obou zastoupených Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem, sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. října 2023, č. j. 27 Co 167/2023-378, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a E. B. a F. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že krajský soud porušil jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí plyne, že krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 4. 2023, č. j. 13 Nc 16/2022-327, a zamítl návrh otce (nyní vedlejšího účastníka řízení) na schválení právního jednání za oba stěžovatele, které spočívalo v podání žaloby na náhradu škody proti jejich matce (nyní vedlejší účastnice řízení) a žaloby na vydání bezdůvodného obohacení proti jejich babičce. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tím, že vůči prvnímu stěžovateli se řízení stalo bezpředmětným, neboť v jeho průběhu nabyl stěžovatel zletilosti. Ohledně druhého stěžovatele (který v době rozhodování krajského soudu dovršil šestnáct let) uvedl, že není vhodné jej zatahovat do vyhroceného konfliktu rodičů za situace, kdy sám žalobu podávat nechce a k tomuto rozhodnutí je dostatečně vyspělý. Stanovisko nezletilého stěžovatele je třeba respektovat. Úspěch žaloby je nadto nejasný, neboť se mnohem spíše než ochrany práv nezletilých týká sporů mezi rodiči.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že krajský soud rozhodl v rozporu s jejich zájmy. Především krajský soud nesprávně zjistil stanovisko pouze druhého stěžovatele, byť rozsudek vztáhnul i na prvního stěžovatele. Přání druhého (nezletilého) stěžovatele neodpovídá provedenému dokazování. I kdyby odpovídalo, ovlivnila jej matka a nezletilý neměl všechny podstatné informace. Vůči své babičce druhý stěžovatel žádné přání nevyslovil. K tomu měl krajský soud zohlednit i stanovisko opatrovníka, který s podáním žalob souhlasil.
Krajský soud dle stěžovatelů dezinterpretoval rozsudek okresního soudu. Okresní soud však vzal v úvahu i jiné okolnosti, než jen finanční kritérium. Není ani pravda, že otec se snaží oba stěžovatele zatáhnout do rodičovského konfliktu, neboť je to právě matka, která zapříčinila konflikt tím, že neoprávněně vybrala z účtu synů peníze. Stěžovatelé dále namítají, že krajský soud neseznámil účastníky řízení s tím, že na věc pohlíží jinak než okresní soud a nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že první stěžovatel podal ústavní stížnost včas, je oprávněnou osobou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
5. Jménem druhého stěžovatele zmocnil advokáta k podání ústavní stížnosti jeho otec. Z předmětu řízení a obsahu spisu Okresního soudu v Pardubicích totiž plyne, že zájmy nezletilého a otce jsou ve zjevném rozporu (viz usnesení okresního soudu ze dne 12. 5. 2022, č. j. 13 Nc 16/2022-15, dále např. č. l. 315 spisu okresního soudu sp. zn. 13 Nc 16/2022). Nezletilý nechce podávat proti matce a babičce žaloby (viz bod 18 rozsudku krajského soudu a s tím související výslech nezletilého ze dne 11. 11. 2023).
Ústavní stížnost měl správně za nezletilého stěžovatele podat opatrovník ustanovený obecnými soudy, tj. statutární město P. Je proto naplněn důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a to jako návrhu podaného někým zjevně neoprávněným. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nezletilého druhého stěžovatele považoval Ústavní soud za nadbytečné činit procesní úkony k ustanovení mu opatrovníka pro řízení ve smyslu § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 29 občanského soudního řádu (shodně usnesení ze dne 2.
8. 2016 sp. zn. I. ÚS 1629/16 , bod 9 a početná judikatura tam odkazovaná).
6. Dále se tedy Ústavní soud zabýval toliko ústavní stížností prvního stěžovatele. Ústavní soud připomíná, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť nepředstavuje vrchol jejich soustavy, ale zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, 83, 90 Ústavy). Nepřísluší mu proto přehodnocovat výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavní soud zasáhne pouze tehdy, pokud svým postupem překročí meze ústavnosti. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
7. Byť věcná argumentace krajského soudu míří na oba stěžovatele, ve vztahu k prvnímu stěžovateli je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že návrh na schválení právního jednání krajský soud zamítl na základě procesního vývoje. První stěžovatel v průběhu řízení nabyl zletilosti a řízení se vůči němu stalo bezpředmětným. Správně měl krajský soud vůči prvnímu stěžovateli řízení zastavit (§ 16 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), ani zamítnutí návrhu ale nezbavuje stěžovatele práva v již zahájeném řízení vůči matce pokračovat, neboť nedostatek schválení právního jednání opatrovnickým soudem je odstranitelnou podmínkou řízení, kterou je možné zhojit i v průběhu řízení. Proto je soud projednávající žalobu vázán stanoviskem dnes již zletilého stěžovatele, nikoli zamítavým výrokem napadeného rozhodnutí. Nesprávný postup krajského soudu tudíž stěžovatele na jeho právech nijak nepoškodil.
8. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost prvního stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a ústavní stížnost druhého stěžovatele odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu