Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky L. P., zastoupené Mgr. Jakubem Koudelkou, advokátem, sídlem Palackého třída 3048/124, Brno, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 31. ledna 2024 č. j. 4 KZN 3029/2023-63, usnesení Okresního státního zastupitelství v Opavě ze dne 5. prosince 2023 č. j. ZN 4383/2022-99 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Opava, oddělení hospodářské kriminality, ze dne 4. října 2023 č. j. KRPT-88924-160/TČ-2022-070681, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, Okresního státního zastupitelství v Opavě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení orgánů činných v trestním řízení, neboť porušují její práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Z ústavní stížnosti, z připojených a vyžádaných rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelka si sjednala u nebankovní obchodní společnosti úvěr ve výši 560 tis. Kč. Stěžovatelka se ovšem dostala do obtížné finanční situace a hledala možnost, jak svou situaci vyřešit. Jednou z možností byl prodej rodinného domu. Obrátila se proto na svého známého, který jí zprostředkoval kontakt na kupujícího. Veškerá komunikace mezi nimi probíhala prostřednictvím tohoto známého. Stěžovatelka prodala dům za částku 980 tis. Kč (byť podle ní obvyklá cena v době a místě prodeje činila nejméně 3,2 mil. Kč). Stěžovatelka rodinný dům prodala v domnění, že ho může později koupit zpět. To ovšem nebylo možné, protože text kupní smlouvy vyloučil výhradu zpětné koupě.
3. Stěžovatelka se cítila podvedena kupujícím a jejím známým (zprostředkovatelem transakce), obrátila se proto na orgány činné v trestním řízení. Kupující a její známý podle stěžovatelky úmyslně předstírali sjednání výhrady zpětné koupě rodinného domu a zneužili její složité situace k podpisu nevýhodné kupní smlouvy. Policejní orgán nejprve věc odložil a okresní státní zastupitelství neshledalo odložení jako vadné. Jiného názoru bylo ovšem krajské státní zastupitelství. Podle něj odložení věci bylo předčasné, neboť bylo třeba zajistit další důkazní materiály, v úvahu přicházelo naplnění trestného činu lichvy.
I poté však orgány činné v trestním řízení stěžovatelce nedaly za pravdu: jakkoli byla stěžovatelčina situace v době uzavření kupní smlouvy složitá, prodávající ani její známý nespáchali žádný trestný čin (podvodu podle § 209 trestního zákoníku nebo lichvy podle § 218 trestního zákoníku). Naopak, stěžovatelka si svým nedůsledným, nedbalým a liknavým přístupem problémy zavinila. Její situace má ale řešení, může se obrátit na civilní soudy. Řešení prostřednictvím nástrojů trestního práva nepřipadá v úvahu.
4. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatelka emotivně kritizuje postup orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatelka je právní laik, nemůže znát všechny nuance a právní zákoutí při převodu nemovitostí. Stěžovatelce nelze klást k tíži, že po uzavření kupní smlouvy neřešila chybějící ujednání o zpětné koupi. Stěžovatelka orgány činné v trestním řízení viní např. z liknavosti či jim vyčítá zaujatý postoj porušující zásadu nestrannosti.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
6. Právem na účinné vyšetřování majetkových trestných činů se Ústavní soud zabýval opakovaně, naposledy v nálezu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 1958/23
. Podstatou práva na účinné vyšetřování není dosažení určitého výsledku, např. odsouzení pachatele. Jeho podstata je procesní povahy: stát musí zabezpečit řádný průběh postupu daného orgánu (tamtéž, bod 24).
7. Byť základní práva a svobody požívají stejnou míru ochrany, povinnost účinného vyšetřování se liší v závislosti na dotčené hodnotě, zájmu či statku [takto poprvé nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12
(N 152/74 SbNU 301), bod 19]. Evropský soud pro lidská práva připustil, že zájem na účinném vyšetřování u méně závažných trestných činů, jako například u trestných činů proti majetku, je méně naléhavý, než je tomu u trestných činů proti životu nebo zdraví. U majetkových trestných činů by muselo dojít ke skutečně výjimečnému selhání státu, aby zapříčinilo porušení práva na účinné vyšetřování. Poškození totiž mají další nástroje, jak se domoci ochrany práv. Mohou se například obrátit na civilní soudy (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14. 10. 2008 Blumberga proti Lotyšsku, č. 70930/01, § 67, podobně I. ÚS 1958/23, body 24 násl.).
8. V kontextu práva vlastnit majetek stát neporuší právo na účinné vyšetřování, pokud vyvinul náležité úsilí při zajišťování důkazního materiálu, vypořádal se všemi námitkami poškozené osoby a řádně odůvodnil svůj postup, výklad zákona a své závěry. Stát musí také řádně odůvodnit, proč se mu nepodařilo zajistit další důkazy a proč nevyvinul další úsilí k jejich získání (srov. nález I. ÚS 1958/23 , body 32 a 33).
9. Ústavní soud nadto zdůrazňuje, že prostředky trestního práva nemají místo tam, kde věc lze vyřešit jinými, méně invazivními prostředky, jako například prostředky soukromého práva [srov. nález ze dne 23. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 3080/16
(N 86/85 SbNU 475), body 18 a 19 včetně tam uvedené literatury; srov. též nález ze dne 9. 1. 2024 sp. zn. III. ÚS 1459/22 , bod 27].
10. V nynější věci orgány činné v trestním řízení věnovaly stěžovatelčině případu náležitou pozornost. Ač věc nejprve odložily, po zásahu krajského státního zastupitelství provedly další důkazy (výslech stěžovatelky, podezřelých a dalších osob a opatření podkladů od nebankovních institucí a exekutorského úřadu aj.). Orgány činné v trestním řízení vyvinuly dostatečné úsilí, aby měly o vyšetřované věci jasno. Především státní zastupitelství stěžovatelce podrobně vysvětlila, proč se oba podezřelí nedopustili trestného činu a vypořádala se s jejími námitkami.
Nešlo o trestný čin podvodu, i když stěžovatelčin známý jí přislíbil možnost zpětné koupě. Jeho role v této kauze byla jednorázová a čistě administrativního rázu. Je sice pravda, že kupující dával stěžovatelčinu známému pokyny o koupi rodinného domu. Zda se tyto pokyny týkaly taktéž výhrady zpětné koupě, se nepodařilo i přes opakované výslechy zjistit. Ostatně její známý stěžovatelku upozornil, že kupní smlouva ujednání o zpětné koupi neobsahuje. Státní zastupitelství rovněž vysvětlila, proč nejde ani o trestný čin lichvy (srov. např. sdělení krajského státního zastupitelství na str.
2 až 5).
11. Ústavní soud nemíní zlehčovat stěžovatelčinu složitou životní situaci. Jak však sama sdělila orgánům činným v trestním řízení, v současnosti vede s kupujícím občanskoprávní spor. Právě řízení před civilními soudy je patřičným fórem, na kterém by měla být celá kauza finálně vyřešena. Ukáže-li se, že jde o lichvu, bude to důvod pro absolutní neplatnost kupní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. 23 Cdo 2885/2022, body 47 až 55). Zda tomu skutečně tak je, však musí posoudit civilní soudy.
12. Ústavní soud tedy žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nezjistil, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu