K vyčerpání všech prostředků k ochraně práva. K obnově řízení ve správním řízení.
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. srpna 1997 v senátě ve věci ústavní stížnosti V. Š. proti rozhodnutí Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního pozemkového úřadu, ze dne 26. 10. 1995, čj. PÚ/564/95, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 6. 1. 1997, čj. 3996/95-3153, t a k t o :
Rozhodnutí Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního pozemkového úřadu, ze dne 26. 10. 1995, čj. PÚ/564/95, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 6. 1. 1997, čj. 3996/95-3153, se z r u š u j í . O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu, potvrzujícímu již citované rozhodnutí Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního pozemkového úřadu, jímž návrh stěžovatelky na obnovu správního řízení ve věcech sp. zn. PÚ 1331/92 a PÚ 831/94 tohoto úřadu byl zamítnut, stěžovatelka uvádí, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s ustanovením § 62 správního řádu, neboť ve věci vyšly najevo a byly předloženy nové důkazy představující důvod k povolení obnovy řízení.
Stěžovatelka má proto za to, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavního principu rovnosti a domáhá se proto z tohoto důvodu jejich zrušení. Ministerstvo zemědělství ČR, Ústřední pozemkový úřad, uvedlo ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 1997, že nepovažuje za nutné se vyjadřovat k obsahu ústavní stížnosti vzhledem k tomu, co již bylo konstatováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 6. 1. 1997. Okresní úřad v Kutné Hoře, okresní pozemkový úřad, uvedl ve svém vyjádření ze dne 2. 7. 1997, že manželé V.
získali předmětné pozemky pouze na základě výkazu přídělce, který však nelze považovat za doklad o nabytí vlastnictví. V následně vydané přídělové listině ani v pozemkové knize tito manželé uvedeni nebyli, a to na rozdíl od ostatních přídělců. Z uvedených důvodů nebyla tedy naplněna podmínka uvedená v ustanovení § 4 odst. 1, jakož i v ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutím správních orgánů v řízení, v němž byl zamítnut její návrh na obnovu řízení, zkoumal Ústavní soud nejdříve otázku, zda jde či nejde o případ nepřípustnosti ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a to zejména vzhledem k nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV.
ÚS 366/96, v němž byl vysloven názor, že rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení nelze považovat za rozhodnutí pouze procesní povahy, vymykající se možnosti přezkumu soudem podle ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.
Podle názoru Ústavního soudu o takový případ v projednávané věci nejde, a to proto, že až do vydání již citovaného nálezu Ústavního soudu, zkoumajícího tento problém již v ústavně právní rovině, se obecné soudy řídily právním názorem Vrchního soudu v Praze, publikovaným pod č. 42/95 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž je výslovně konstatováno, že rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení (§ 62 a násl. zákona č. 71/1967 Sb.) je rozhodnutím procesní povahy, a proto jako takové nemůže být ve smyslu ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o.
s. ř. přezkoumáváno soudem. Podle názoru Ústavního soudu lze totiž stěží vytýkat nedostatek nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva v situaci, kdy o nemožnosti přezkumu rozhodnutí správních orgánů o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení nejen v soudní praxi, ale ani v právní teorii, nebyly v době podání této ústavní stížnosti pochybnosti (Občanský soudní řád, komentář, 2. vydání 1996, str. 698). Z obsahu spisu Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 1331/92, Ústavní soud zjistil, že podáním ze dne 6.
6. 1995 domáhala se stěžovatelka obnovy správního řízení ukončeného rozhodnutími zmíněného úřadu ze dne 25. 11. 1994, čj. PÚ 1331/92, a ze dne 28. 11. 1994, čj. PÚ 831/94, jež byla přezkoumávána v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Ca 74/95. Rozhodnutím tohoto soudu ze dne 29. 3. 1995 byla napadená rozhodnutí, a to o neschválení dohody o vydání nemovitostí ze dne 10. 11. 1992, jakož i o tom, že stěžovatelka není vlastnicí nemovitostí v k. ú. M., ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označených, potvrzena.
Jako nový důkaz předložila stěžovatelka "Dekret o vlastnictví půdy" vydaný ministrem zemědělství Ď., z něhož je patrno, že manželům K. a L. V. v M. čp. 72, tedy rodičům stěžovatelky, byly podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. dnem 1. 10. 1945 přiděleny do vlastnictví nemovitosti v k. ú. M., okr. K. H., a to v rozsahu a za podmínek uvedených v potvrzení, jež tvoří součást této listiny. Okresní úřad v Kutné Hoře, okresní pozemkový úřad, ve svém zamítavém rozhodnutí poukázal na ustanovení § 10 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., podle něhož k uskutečnění přídělu jsou nutné zápisy v pozemkové knize, což znamená, že k přechodu vlastnictví na manžele V.
mohlo dojít jen tzv. intabulací. Tak se však v projednávané věci nestalo a ani dodatečně předložený "Dekret o vlastnictví půdy" nepostačuje k důkazu, že manželé V. jsou původními vlastníky předmětných nemovitostí. O odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Ministerstvo zemědělství ČR, Ústřední pozemkový úřad, tak, že napadené rozhodnutí potvrdilo.
Také v důvodech tohoto rozhodnutí je konstatováno, že stěžovatelka nepředložila potvrzení o rozsahu a podmínkách přídělu jako nezbytnou součást "Dekretu o vlastnictví půdy", takže přidělené nemovitosti nelze specifikovat ani konkrétně určit. V návaznosti na nedostatek zápisu vlastnictví manželů V. v pozemkové knize to vše podle názoru Ministerstva zemědělství ČR znamená, že vlastnictví původních vlastníků nebylo prokázáno, a že proto není dán důvod k povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu.
Tyto závěry správních orgánů však podle názoru Ústavního soudu extrémně vybočují z mezí tzv. správního uvážení podle ustanovení § 245 odst. 2 o. s. ř. Jakkoli totiž stěžovatelka nepředložila, co je v "Dekretu o vlastnictví půdy" označeno jako potvrzení, lze bez jakýchkoli pochybností to, co bylo předmětem přídělu manželům V., přesně určit z tzv. výkazu přídělu pro k. ú. M. vydaného ministerstvem zemědělství dne 4. 10. 1945, v němž se konstatuje, že ministerstvo zemědělství schválilo tento "výkaz přídělu" podle § 9 odst. 4 a 5 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. V uvedeném výkazu jsou jednotlivé nemovitosti přidělované vyjmenovaným přídělcům, mezi nimi i manželům V., přesně označeny s uvedením katastrálního území, parcelních čísel i jejich výměr.
Podle názoru Ústavního soudu uvedený "Dekret o vlastnictví půdy" třeba považovat za důkaz, jaký právě má na mysli ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, tedy za důkaz relevantní při úvaze o splnění podmínek pro povolení obnovy řízení. Dospěly-li tedy správní orgány k opačnému závěru, porušily tím stěžovatelčino ústavně zaručené právo na právní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadená rozhodnutí správních orgánů podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 13. srpna 1997