Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky K. M., zastoupené Mgr. Martinem Pixou, advokátem, sídlem Lannova tř. 1893/32a, České Budějovice, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 2024 č. j. ZN 1526/2023-52 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 14. listopadu 2023 č. j. KRPC-7872-81/TČ-2023-020080, za účasti Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, a S. F., jako vedlejší účastnice, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala na Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán"), oznámení o jednání, kterého se měla dopustit vedlejší účastnice, s podezřením, že jím spáchala zločin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a zločin maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1 a odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku ve spojení s § 238 trestního zákoníku.
3. Policejní orgán oznámení stěžovatelky podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, napadeným usnesením odložil, neboť - zjednodušeně řečeno - dovodil zejména na základě znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, že nic nenasvědčuje tomu, že se vedlejší účastnice dopustila padělání směnky a následně ji předložila soudu jako pravou. Dále policejní orgán dospěl k závěru, že vedlejší účastnice nespáchala ani trestný čin lichvy podle § 218 trestního zákoníku, a na podkladě lékařské zprávy reagoval též na argumentaci týkající se duševního stavu stěžovatelky.
4. Proti usnesení policejního orgánu stěžovatelka podala stížnost podle § 141 a násl. trestního řádu, kterou Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen "okresní státní zastupitelství") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo jako nedůvodnou. Okresní státní zastupitelství přijalo závěry policejního orgánu a v jednotlivostech je dále rozvedlo.
5. Stěžovatelka namítá, že policejní orgán nepostupoval při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byly spáchány trestné činy, v souladu se zákonem, když některé zjištěné skutečnosti zcela opomenul nebo je nesprávně vyhodnotil, zatímco další okolnosti vůbec nezjišťoval a nesnažil se obstarat odpovídající důkazy. Podle stěžovatelky zásady legality, oficiality a materiální pravdy nerespektovalo ani okresní státní zastupitelství. Stěžovatelka vytýká, že orgány činné v trestním řízení nevěnovaly dostatečnou pozornost okolnostem předcházejícím postoupení pohledávky za P. K. a bagatelizovaly její psychické problémy v předmětném období, což je podstatné zejména v souvislosti s prověřováním trestného činu lichvy podle § 218 trestního zákoníku.
6. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaných rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel(ka) nevyčerpal(a) všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita, ze které vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
8. Ústavní soud i v nyní posuzované věci vychází z toho, že stěžovatelka je povinna vyčerpat všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce bdít nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691)].
9. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení o odložení trestní věci podezření ze spáchání výše konkretizovaných trestných činů a proti rozhodnutí, jímž okresní státní zastupitelství zamítlo stěžovatelčinu stížnost podanou proti usnesení o odložení trestní věci. Za této situace však podle ustálené judikatury Ústavního soudu nejsou opravné prostředky vyčerpány. Příslušným k posouzení námitek proti postupu dozorujícího státního zástupce je státní zástupce vykonávající ve věci dohled podle § 12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů [obdobně např. usnesení ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 1026/19 , a mnohá další (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. Stěžovatelka však v ústavní stížnosti nedoložila využití tohoto procesního prostředku a dotazem u okresního státního zastupitelství bylo zjištěno, že uplatněn nebyl. Není přitom pochyb, že stěžovatelka nenapadá žádné rozhodnutí, které by bylo v rámci zmíněného dohledu učiněno.
10. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítl (obdobně např. usnesení ze dne 4. 10. 2019 sp. zn. II. ÚS 3171/19 ).
11. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (tzn. přesahu vlastních zájmů, který teprve by mohl vést k prominutí nesplnění podmínky vyčerpání všech prostředků k ochraně práva) a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2024
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj