Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje), o ústavní stížnosti K. H., právně zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem v Kladně, nám. Starosty Pavla 40, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1391/2009 ze dne 16. 12. 2009 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 43/2009-1080 ze dne 13. 7. 2009, za účasti Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti v záhlaví citovanému rozsudku a usnesení, neboť se mu uložený trest odnětí svobody ve výši čtyř let ve věznici s dozorem jeví jako nepřiměřeně přísný vzhledem k tomu, že v proběhnuvším trestním řízení před obecnými soudy mělo dojít k průtahům.
3. Stěžovatel tvrdí, že bylo zasaženo do jeho základního lidského práva na spravedlivý proces a projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), protože obecné soudy neprojednaly a nerozhodly jeho věc v přiměřené lhůtě.
5. Ze soudních rozhodnutí a ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 téhož zákona, protože od spoluobviněného převzal 13 kg extáze a 5 kg hašiše (hodnota zadržených látek byla vyčíslena na 17 mil. Kč), dovezených z Nizozemí, přičemž si musel být vědom, že se tím vlastně zapojuje do mezinárodního obchodu s drogami.
Trestní zákon za takové jednání stanoví trest odnětí svobody ve výměře od dvou do deseti let a soud prvního stupně uložil stěžovateli trest odnětí svobody při samé spodní hranici trestní sazby, a to v délce dvou let, s podmíněným odložením na zkušební dobu tří let. K odvolání státní zástupkyně však odvolací soud výrok o výši trestu zrušil a při nezměněném výroku o vině rozhodl znovu tak, že stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let nepodmíněně. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vzal ve svém rozhodnutí zřetel na námitky obžalovaného, aby výše trestu odpovídala a zohlednila i dobu uplynulou od spáchání trestné činnosti, a tuto úvahu v rozhodnutí výslovně zmínil (str.
10 rozsudku).
6. Odvolací soud nad rámec svých úvah vyslovil názor, že věc měla být posouzena podle přísnějšího ustanovení trestního zákona [§ 187 odst. 1, odst. 4, písm. c)], k tomuto zpřísnění právní kvalifikace však nemohl sáhnout, neboť odvolání státní zástupkyně bylo podáno jen do výroku o výši trestu, přičemž v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného.
7. Nejvyšší soud v rozhodnutí ke stěžovatelem podanému dovolání správně uvedl, že "Nepřiměřenou délku trestního stíhání, se zřetelem na níž obviněný považuje uložený trest za příliš přísný, nebo delší dobu, která uplynula od spáchání trestného činu, by měly soudy prvního a druhého stupně promítnout do nižší výměry nebo do mírnějšího druhu ukládaného trestu", přičemž vyzdvihl, že i odvolací soud se těmito úvahami při přijímání svého rozhodnutí řídil.
8. Ústavní stížnost tak ve svém jádru představuje nesouhlas stěžovatele s výší vyměřeného trestu, nepřiměřená délka trestního stíhání má posloužit jako důvod k jeho dalšímu, dodatečnému zmírnění, přičemž posouzení výměry trestu obecnými soudy se stěžovateli nejeví jako dostatečné.
17. Z předchozího - ve vztahu k vyloženým podmínkám zásahu Ústavního soudu do rozhodování soudů obecných - plyne, že tak je tomu i v dané věci.
18. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. dubna 2010
Michaela Židlická v. r. předsedkyně senátu