Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Jaroslavy Gregorové, zastoupené Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem, sídlem Pod Beránkou 2469/1, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2024, č. j. 22 Cdo 76/2024-264, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2023, č. j. 53 Co 203/2023-242, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. března 2023, č. j. 47 C 106/2022-182, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1) Trong Thang Do a 2) Khanh Ly Nguyen a 3) Danuše Stibůrkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, která podle ní porušila její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, připojených rozhodnutí a vyžádaného dovolání zjistil Ústavní soud následující. Stěžovatelka vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku, jehož součástí je též dům, v katastrálním území Š., obec P. Spoluvlastnický podíl ve výši 2/3 na stejné nemovitosti vlastní první dva vedlejší účastníci (poslední vedlejší účastnice na ně tento podíl dříve převedla). Žalobou se stěžovatelka domáhala určení, že její spoluvlastnický podíl je o 1/12 vyšší, a podíl vedlejších účastníků o 1/12 nižší.
Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu zamítl. Podle obvodního soudu přes různé stavební úpravy a přístavby v minulosti nedošlo k žádné dohodě o změně spoluvlastnických podílů, stěžovatelka ani vyšší podíl nemohla vydržet. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil. Stěžovatelka následně podala dovolání, Nejvyšší soud jej však odmítl podle § 241b odst. 3 a § 243c odst. 1 občanského soudního řádu. Stěžovatelka dostatečně nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání, nevymezila žádnou potenciálně nesprávně řešenou otázku hmotného či procesního práva (logicky pak nevymezila ani např. dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, od které se obecné soudy měly odchýlit).
Dovolací argumentace spočívala v námitkách ohledně vad řízení, které však přípustnost dovolání založit samy o sobě nemohou.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje okolnosti výstavby na pozemku v Š. Následně namítá, že soudy (přesněji obvodní soud a městský soud, pozn. Ústavního soudu) její věc posoudily podle nesprávných předpisů, nevzaly vůbec v úvahu možnost, že by stavebními úpravami na pozemku v průběhu času ve skutečnosti vznikaly nikoli přístavby domu, ale samostatné stavby. Proto podle ní ani soudy ve věci nevedly dokazování ohledně relevantních žalobních tvrzení.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je nicméně přípustná jen zčásti.
5. Nejvyšší soud v nynější věci odmítl stěžovatelčino dovolání proto, že stěžovatelka řádně nevymezila, v čem přípustnost dovolání spatřuje. Nejvyšší soud tedy neodmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ale proto, že nebylo pro vady ani věcně projednatelné. Ve vztahu k rozsudkům obvodního soudu a městského soudu tak stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je v této části nepřípustná [srov. stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), výrok II a body 59 násl.].
6. Ve zbylé části sice ústavní stížnost formálně napadá i usnesení Nejvyššího soudu, fakticky ale proti němu žádnou argumentaci nevznáší, na důvody odmítnutí dovolání nijak nereaguje. To, že stěžovatelka dostatečně nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání, Ústavní soud z vyžádaného dovolání ověřil. Pokud však dovolání neobsahovalo zákonem stanovené náležitosti a tato vada nebyla odstraněna v průběhu trvání lhůty k podání dovolání podle § 241b odst. 3 občanského soudního řádu, pak odmítnutí dovolání není porušením čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. opět stanovisko pléna Pl. ÚS-st. 45/16, výrok I a body 25 a násl. odůvodnění).
7. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu