Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání ve věci návrhu Ing. V. M., bez právního zastoupení, za účasti Krajského soudu v Plzni, takto: Návrh se odmítá.
V podání doručeném Ústavnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dne 24. 4. 2007 stěžovatel brojí proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2007, sp. zn. 17 Ca 23/2005.
Při kontrole formálních i materiálních náležitostí bylo zjištěno, že návrh trpí řadou vad. Ústavní soud především shledal absenci speciální plné moci pro zastupování v řízení před Ústavním soudem (§ 29, § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), dále nepřiložení dostatečného počtu stejnopisů ústavní stížnosti (§ 34 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a nepřiložení kopie rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel vedl a vede u Ústavního soudu mnoho dalších řízení o ústavních stížnostech. Z těchto je zřejmé, že stěžovatel je opakovaně poučován o náležitostech návrhu, zejména pak o povinnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, avšak výzvy k odstranění vad ignoruje (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 444/04 , sp. zn. III. ÚS 522/06 , sp. zn. I. ÚS 609/06 , sp. zn. III. ÚS 669/06 ).
Ústavní soud již opakovaně vyjádřil názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení, zejména o povinném právním zastoupení, dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích (srov. např. stěžovateli známé usnesení sp. zn. IV. ÚS 984/07 ).
Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Oproti tomu považuje Ústavní soud za nezbytné, a to s přihlédnutím ke stěžovatelovým výrokům na adresu některých dřívějších a současných soudců Ústavního soudu, stěžovatele opakovaně poučit o tom, že podle § 61 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tomu, kdo učinil hrubě urážlivé podání může Ústavní soud uložit pořádkovou pokutu až do výše 100 000 Kč. V souladu s ustáleným hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 9. května 2007
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj