Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Veroniky Navrátilové, advokátky, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2025 č. j. 4 To 7/2025-608, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2024 č. j. 71 T 129/2022-598, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 11 odst. 1, čl. 28, čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochrany lidských práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod.
2. V řízení před obecnými soudy šlo o přiznání odměny, náhrady hotových výdajů a zameškaného času (dále jen souhrnně "odměna") stěžovatelce coby zmocněnkyni poškozené v trestním řízení. Stěžovatelka v návrhu podaném k soudu po skončení trestního řízení vyúčtovala svou odměnu celkově na 50 261 Kč. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") usnesením 1. 11. 2024 č. j. 71 T 129/2022-598, rozhodl tak, že stěžovatelce dle § 151 odst. 2, odst. 3, odst. 6 trestního řádu přiznal částku 32 413 Kč a v částce 17 848 Kč její návrh zamítl. Stížnost stěžovatelky podanou proti rozhodnutí okresního soudu Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením 31. 1. 2025 č. j. 4 To 7/2025-608, zamítl.
3. Ústavní stížností stěžovatelka napadá usnesení okresního i krajského soudu a tvrdí, že soudy při určení tarifní hodnoty úkonu postupovaly v rozporu s rozhodovací praxí. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování. Rozhodnutí obou soudů jsou dle ní nepřezkoumatelná, jelikož soudy nezdůvodnily, proč nebylo možné při určení odměny stěžovatelky vycházet z ustanovení advokátního tarifu, ze kterého vycházela ona v podaném návrhu na přiznání odměny, a tedy proč její odměnu proti návrhu krátily.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka není právně zastoupena, avšak tuto povinnost nemá vzhledem ke stanovisku pléna Ústavního soudu Pl. ÚS st. 42/15, podle kterého je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Podstatou řízení o této ústavní stížnosti je posouzení, zda obecné soudy přiznaly stěžovatelce správnou výši odměny za její činnost zmocněnkyně poškozené v trestním řízení. Posouzení toho, jak vysoká odměna zmocněnci náleží, je především úkolem obecných soudů, nikoli Ústavního soudu. Ten jako orgán ochrany ústavnosti posuzuje pouze to, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení není zatíženo vadou, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
6. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že jimi do jejích ústavně zaručených základních práv či svobod nebylo zasaženo. Stěžovatelka napadá závěry obecných soudů, které nevyhověly jí uplatněnému návrhu na přiznání odměny ve výši 17 848 Kč. Předmětem sporu je tedy peněžní částka, která je z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní (podrobně např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 , body 29 až 33). Tato skutečnost je pro hodnocení možné protiústavnosti napadených rozhodnutí zásadní.
Ústavní soud při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů (usnesení ze dne 24. 1. 2024 sp. zn. III. ÚS 2412/23 , bod 9). To neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné či bezvýznamné. Nepřiznání bagatelního nároku však již kvůli jeho výši zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu.
7. Ačkoli i spor o bagatelní částku může mít výjimečně ústavní přesah, v této věci tomu tak není. Stěžovatelka se bagatelností předmětu sporu v ústavní stížnosti nijak nezabývá. V ústavní stížnosti není uvedena taková argumentace, která by svědčila o tom, že posuzovaná věc má i přes bagatelnost částky, o kterou jde, potřebný ústavněprávní rozměr. Žádnou takovou okolnost neshledal ani Ústavní soud. Okresní i krajský soud odůvodnily, na čem založily svá rozhodnutí, tato lze bezpochyby považovat za srozumitelně odůvodněná a přezkoumatelná, přičemž soudy postupovaly v souladu s judikaturou (v napadených rozhodnutí citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 13 To 22/2017).
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu