Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Michaelou Zelinkovou Opršalovou, advokátkou se sídlem Semily, Nádražní 24, proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. 6. 2021 č. j. P 140/2016-1252 a rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 20. 1. 2022 č. j. 58 Co 200/2021-1373, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, domáhá zrušení výroků týkajících se výše výživného na nezletilou a předání a převzetí nezletilé v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Ze spisového materiálu se podává, že Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen "soud prvního stupně") napadeným rozsudkem změnil rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2020 č. j. P 140/2016-904, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 12. 8. 2020 č. j. 59 Co 86/2020-1037 tak, že nezletilou svěřil do péče stěžovatele (otce) a matce stanovil výživné pro nezletilou ve výši 1 800 Kč měsíčně (výrok I.). Soud prvního stupně dále upravil styk matky s nezletilou tak, že matka je oprávněná stýkat se s nezletilou každý sudý víkend v roce od pátku do neděle a rozhodl o speciálním režimu v době prázdnin a svátku s tím, že předání a převzetí nezletilé má probíhat v místě vlakového nádraží stanice Č.
vždy v rozmezí 16:00 - 17:30 hod. (výrok II.). Výrokem III. a IV. bylo rozhodnuto o nahrazení souhlasu matky s podáním přihlášky k zápisu a s přijetím a docházkou nezletilé do Základní školy X. Ve výroku V. pak soud prvního stupně rozhodl, že ve výrocích I., II., III., IV je rozsudek předběžně vykonatelný (výrok V.)
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále jen "odvolací soud") změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. - III. tak, že matce stanovil výživné ve výši 3 000 Kč a rozhodl o dlužném výživném. Dále rozhodl o speciálním režimu styku s tím, že k předání nezletilé bude docházet v prostorách vlakového nádraží K. v čase 14:45 - 15:15 hodin a k vrácení nezletilé po ukončení styku bude docházet v prostorách vlakového nádraží K. v čase 18:30 - 19:00 hodin.
Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutími týkajícími se výše výživného a místa předání a převzetí nezletilé. Namítá, že soudy tato rozhodnutí nedostatečně odůvodnily. Podrobně polemizuje se stanovenou výší výživného, a to jak ve vztahu k jeho nákladům na cestovné a pracovním možnostem, tak i k pracovním možnostem matky nezletilé. Podle stěžovatele soudy nedostatečně zohlednily skutečnost, že matka nezletilé svým stěhováním zapříčinila značnou vzdálenost mezi bydlišti rodičů. Stěžovatel tvrdí, že stanovené výživné neodpovídá zvýšeným potřebám nezletilé, která je tak krácena na svých právech, zatímco matka na svých povinnostech vůči nezletilé. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v § 132 o. s. ř. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti (srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ).
Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, v některých případech dokonce považuje ústavní stížnosti za nepřípustné (např. ve věcech rozvodu manželství, srov. kupř. sp. zn. II. ÚS 465/02 a
IV. ÚS 31/04 ). Důvodem se jeví skutečnost, že princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, má ve statusových věcech přednost před ochranou základních práv. To se také odráží v tom, že ve věcech upravených v druhé části občanského zákoníku není, až na určité výjimky, proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak velmi zužuje, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení, zda se nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 2468/14 ).
K otázce výše výživného Ústavní soud ustáleně judikuje, že oba rodiče přispívají na výživu dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, a dále, že dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů (srov. ustanovení § 913 a § 915 obč. zák.). Ústavní soud zároveň opakovaně vyzdvihl, že otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti spadá do pravomoci civilních soudů. Je věcí úvahy soudu, jenž je povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se jeho uvážení pohybuje (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 299/06 ).
Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatele, jejichž podstatu představuje polemika s názory soudů. Úkol Ústavního soudu však nespočívá v tom, aby z pozice dalšího přezkumného orgánu přehodnocoval výroky o úpravě styku rodičů s dětmi a výživném v běžných civilních sporech či zaujímal stanovisko k mechanismu výpočtu. A to ani v případech, kdyby výrokům prizmatem tzv. podústavního práva mohlo být co vytknout, neboť kategorie správnosti nepředstavuje referenční kritérium důvodnosti ústavní stížnosti.
Ústavní soud ověřil, že v řízení o úpravě styku a výše výživného ve věci bylo provedeno důkladné dokazování, kdy byly podrobně zjištěny majetkové a sociální poměry matky nezletilé i stěžovatele. Soudy při rozhodování o styku nezletilé s rodiči přihlédly k zájmům nezletilé, jejímu vztahu k oběma rodičům a ke vztahu rodičů navzájem. Pokud jde o výši výživného, odvolací soud podrobně uvedl důvody, které jej vedly ke změně výše výživného. Podrobně se zabýval pracovními možnostmi matky a s ohledem na ně při stanovení výše výživného nevycházel z jejího skutečného příjmu, který dosahuje při zkráceném pracovním úvazku, ale z potenciálního příjmu, kterého by mohla dosahovat.
Odvolací soud také srozumitelně odůvodnil, proč určil jako místo předávání nezletilé mezi rodiči vlakové nádraží stanice K. Ostatně v tomto ohledu také pozitivně akcentoval ochotu stěžovatele činit v zájmu nezletilé ústupky ve smyslu jeho ochoty dovážet nezletilou ke styku na vlakové nádraží do K., čímž se cestování nezletilé znatelně zkrátí.
Ústavní soud připomíná, že především civilním soudům náleží, aby rozhodovaly o úpravě výkonu rodičovských práv a povinností, a to i s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace,
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. května 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r. předseda senátu