Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky OBOLUS společnosti s ručením omezeným, se sídlem v Písku, Žižkova 270, zastoupené Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem v Písku, Velké náměstí 119, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. února 2010 č. j. 2 Afs 95/2009-54, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila přesvědčení, že její spor má ústavní rozměr, proto svoji stížnost přednáší znovu a poukazuje na skutečnosti nyní jednoznačně prokázané a na skutečnosti dříve možná neprávem opomenuté. V opakovaném řízení bylo prokázáno, že jediným důvodem, proč na poště nebyla jednateli stěžovatelky vydána zásilka, bylo to, že neměl u sebe razítko. Dále dodala, že jednatel odmítl uvést nepravdivé prohlášení, že razítko nepoužívá. Požadavek pošty na vyplnění formuláře považoval za nezákonný a formulář odmítl vyplnit.
Také nepovažoval za nutné bezodkladně přispěchat opakovaně s razítkem na poštu. Dle náhledu stěžovatelky došlo k doručení správních rozhodnutí až osobním převzetím u správce daně a teprve od tohoto okamžiku mu počala běžet odvolací lhůta a proto odvolání bylo podáno včas. Dle tvrzení stěžovatelky bylo nesprávně zastaveno odvolací řízení pro opožděnost dle § 49 odst. 2 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen "daňový řád).
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítla, že s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nesouhlasí, neboť nezákonně byla aplikována fikce doručení nevyzvednutím uložené zásilky dle ustanovení § 17 odst. 5 daňového řádu a odvolací řízení bylo zastaveno pro opožděnost. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení.
Odvolání stěžovatelky proti uvedenému rozhodnutí Finančního úřadu v Písku ze dne 29. listopadu 2006 bylo nejprve zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 4. června 2007 č. j. 1593/07-1500. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. srpna 2007 č. j. 10 Ca 107/2007-21. Nejvyšší správní soud uvedený rozsudek zrušil dne 14. března 2008 č.j. 2 Afs 115/2007-55, neboť v případě stěžovatelky byl na místě postup dle § 48 odst. 5 věta druhá daňového řádu.
Krajský soud v Českých Budějovicích v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu, rozsudkem ze dne 23. dubna 2008 sp. zn. 10 Ca 65/2008 zrušil rozhodnutí o odvolání ze dne 4. června 2007 a žalovaný zhojil procesní vady, když výzvou dle § 48 odst. 5 daňového řádu vyzval stěžovatelku k doplnění náležitostí odvolání. Finanční ředitelství v Českých Budějovicích doplněné odvolání zamítlo, neboť dospělo k závěru, že odvolání podané proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Písku ze dne 14. října 2005 pod č. 246/2005 (83225/05/097910/1810) bylo podáno opožděně a doručování daňových písemností probíhalo v souladu s daňovým řádem.
Krajský soud v Českých Budějovicích pak závěry potvrdil v rozsudku ze dne 27. května 2009 (10 Ca 37/2009-23).
Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 19. února 2010 č. j. 2 Afs 95/2009-54 kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2009 (10 Ca 37/2009-23) jako nedůvodnou dle § 110 odst. 1 s. ř. s. Namítané kasační důvody nebyly naplněna a Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro které by měl rozhodnutí zrušit pro pochybení, k nimž by měl přihlížet mimo uplatněné námitky dle § 109 odst. 3 s. ř. s. Ústavní soud poté, co zhodnotil skutkovou a právní stránku věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
V ústavní stížnosti stěžovatelka opakuje námitky, které uplatnila již v řízení před Nejvyšším správním soudem. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že tento soud se námitkami stěžovatelky zabýval, přičemž ve svém rozhodnutí řádně a dostatečným způsobem odůvodnil proč námitky stěžovatelky neshledal důvodnými. Všechny stěžovatelčiny námitky směřují proti způsobu doručování podle daňového řádu prostřednictvím držitele poštovní licence, ve smyslu zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a změně některých zákonů (zákon o poštovních službách).
Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že k těmto otázkám se již vyjádřil ve svém dřívějším rozhodnutí týkajícím se platebních výměrů, které byly doručovány současně (2 Afs 21/2008-65). Citovaný rozsudek obstál i v testu ústavnosti, neboť stěžovatelka jej napadla ústavní stížností, která byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Usnesení Ústavního soudu ze dne 3. listopadu 2009 sp. zn. III. ÚS 2154/08
(http://nalus.usoud.cz a na www.judikatura.cz).
Ústavní soud poznamenává, že ani právnímu názoru, vyslovenému v rozsudku Nejvyššího správního soudu, nelze z ústavněprávního hlediska ničeho vytknout a pro stručnost lze na něj dále odkázat.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky. Pokud za dané procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou zamítl, postupoval v souladu se zákonem.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 26. května 2010
Ivana Janů v. r. předsedkyně senátu