Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Alfreda Roika, CSc., zastoupeného JUDr. Leošem Brantálem, LL.M., advokátem sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, proti výrokům V. a VII. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č.j. 8 Cmo 242/2023-723 ze dne 28. 2. 2024 a výroku VI. rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 29 Cm 27/2016-614 ze dne 20. 4. 2023, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a SMO, městská akciová společnost Orlová, sídlem Okružní 988, Orlová, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Krajský soud v Ostravě ("nalézací soud") zamítl žalobu, kterou se vedlejšího účastnice proti stěžovateli domáhala uložení povinnosti zaplatit 1 332 334 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozhodnutí označeného v záhlaví); dále uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli 155 606 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok VI. napadeného rozhodnutí). Vrchní soud v Olomouci ("odvolací soud") rozhodnutí nalézacího soudu v meritu částečně potvrdil (v částce 1 110 278,34 Kč s příslušenstvím - výrok I. rozhodnutí označeného v záhlaví) a částečně změnil tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici 222 055,66 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozhodnutí označeného v záhlaví). Odvolací soud dále potvrdil výrok VI. prvostupňového rozhodnutí (výrok V. napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovateli 28 858,50 Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok VII. napadeného rozhodnutí odvolacího soudu).
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že soudy napadenými rozhodnutími v částech týkajících se náhrady nákladů řízení porušily jeho základní práva, protože náklady řízení stanovily v nezákonné výši.
4. Dříve než se Ústavní soud zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, zkoumal, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu; zjistil, že vedlejší účastnice proti napadenému rozsudku odvolacího soudu brojí dovoláním. Uvedenou informaci ověřil u nalézacího soudu; dovolacímu řízení dosud nebyla přidělena spisová značka.
5. Řízení o Ústavní stížnosti je založeno na zásadě subsidiarity, která má dvě stránky: formální a materiální. Nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena a již neexistují žádné zákonné procesní prostředky, jak napravit protiústavnost (tzv. materiální stránka). Zásadně v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod stěžovatelů [stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 23 až 25]. Probíhá-li proto v řešené věci stále dovolací řízení, je zásadně vyloučeno, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, neboť by tím nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty, jakož i zásadou minimalizace ingerence Ústavního soudu - zasahoval do rozhodování obecných soudů (usnesení sp. zn. I. ÚS 1770/22 ze dne 11. 8. 2022).
6. Stěžovatel má za to, že jeho základní práva byla porušena výroky, které se týkají náhrady nákladů řízení. Dovolání jen proti výroku o nákladech je objektivně nepřípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu], stěžovateli proto nezbývalo nic jiného než se obrátit na Ústavní soud. Na Nejvyšší soud se ovšem obrátila s dovoláním vedlejší účastnice, která brojí proti meritornímu rozhodnutí. Věc účastníků řízení tedy není pro obecné soudy definitivně uzavřena, a není proto splněn materiální požadavek zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Ve věci souběžně probíhá jiné soudní řízení. Ústavní soud nemůže předjímat, jakým způsobem Nejvyšší soud rozhodne. Ať už Nejvyšší soud rozhodne jakkoli, je ústavní stížnost vzhledem k zásadě subsidiarity ústavní stížnosti nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud tímto postupem stěžovateli "nezavírá dveře" k budoucímu ústavnímu přezkumu. Stěžovatel se může obrátit na Ústavní soud poté co obecné soudy ve věci rozhodnou s konečnou platností. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti bude zachována. Ústavní soud zmíněnou subsidiaritu ústavní stížnosti nemůže prolomit ani s ohledem na těžký zdravotní stav, který stěžovatel v ústavní stížnosti zmiňuje.
8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je v nynější fázi řízení nepřípustná (předčasná); soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2024
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj