Ústavní soud Usnesení ústavní

I.ÚS 113/16

ze dne 2016-04-12
ECLI:CZ:US:2016:1.US.113.16.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, proti sdělení Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2015 sp. zn. SPR. ÚS 692/15, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

1. Ústavnímu soudu byl dne 11. ledna 2016 doručen návrh označený jako ústavní stížnost, směřující proti sdělení Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2015 sp. zn. SPR. ÚS 692/15. Stěžovatel současně vznesl námitku podjatosti všech soudců Ústavního soudu s výjimkou soudce Jaromíra Jirsy a dále vznesl návrh na přerušení řízení a předložení předběžné otázky podle čl. 234 Smlouvy o založení Evropských společenství Evropskému soudnímu dvoru ve znění: "Je obsaženo v čl. 6 smlouvy o Evropské unii výslovně nevyjádřené pravidlo zavazující členský stát Evropské unie k přenesení rozhodovací pravomoci svých soudů na soudy jiného členského státu v případě, že vlastní soudy ztratí v rozhodování svou nestrannost a nezávislost?". Stěžovatel současně žádal o přiznání náhrady nákladů za jeho nezbytné právní zastoupení.

2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V předmětné věci ústavní stížnost stěžovatele náležitosti tohoto zákona nesplňovala.

3. Z obsahu podané ústavní stížnosti, spisu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2945/15 a sdělení sp. zn. SPR. ÚS 692/15 bylo zjištěno, že Ústavní soud usnesením ze dne 7. října 2015 sp. zn. II. ÚS 2945/15 odmítl ústavní stížnost stěžovatele proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. července 2015 č. j. 4 Ads 88/2015-48 podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel poté přípisem ze dne 26. října 2015, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 30. října 2015, v souvislosti s řízením o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 2945/15 , vznesl své požadavky, včetně námitky podjatosti soudců Ústavního soudu. Vzhledem k tomu, že řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 2945/15 bylo konečným způsobem uzavřeno, bylo podání stěžovatele zaregistrováno již jen ve správním rejstříku, poskytnuté informace byly vzaty na vědomí a podání bylo odloženo. O tom byl stěžovatel vyrozuměn sdělením Ústavního soudu, napadeným ústavní stížností.

4. Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí závažnou formální vadou, neboť stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem.

5. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu může fyzická nebo právnická osoba podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Z obsahu stížnosti vyplývá, že tato nesměřuje proti rozhodnutí, ale proti pouhému sdělení. Předmětné sdělení přitom nelze posoudit jako opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, neboť nejde o akt, kterým by bylo autoritativně a pravomocně zasaženo do právní sféry stěžovatele. Tímto sdělením nedošlo ani ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností stěžovatele.

6. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

7. Ve vztahu k napadenému sdělení Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2015 Ústavní soud předesílá, že se hlásí se k doktrinárnímu výkladu pojmu rozhodnutí, podle něhož není důležité, jak je akt označen, neboť za podstatné považuje, zda jím orgán veřejné moci autoritativním a právní moci schopným způsobem zasáhl do právní sféry fyzické či právnické osoby [srov. usnesení ze dne 6. ledna 1997 sp. zn. III. ÚS 16/96

(U 1/7 SbNU 325) a ze dne 16. března 2016 sp. zn. III. ÚS 659/16 ].

8. V projednávaném případě nelze v žádném případě považovat napadené sdělení za rozhodnutí ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, resp. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Označené sdělení poskytuje účastníku řízení toliko informaci a je zjevné, že jeho zrušení by nic na právním postavení stěžovatele nezměnilo; ve vztahu k němu tedy nelze kasační pravomoc Ústavního soudu uplatnit.

9. Vznáší-li stěžovatel námitku podjatosti všech nyní činných soudců Ústavního soudu, s výjimkou soudce Jaromíra Jirsy, pak pokud takto hodlal namítat podjatost ve smyslu § 37 zákona o Ústavním soudu, předpoklady aplikace citovaného ustanovení v právě projednávané věci nenaplnil. Stěžovatel totiž svůj návrh nijak neodůvodnil, pouze obecně odkázal na "existující skutečnosti", které pochybnosti o jejich nepodjatosti zakládají. Přitom odmítnout lze pouze konkrétního soudce (resp. konkrétní soudce), nikoliv například obecně všechny ústavní soudce, resp. některého (přesně neurčeného) soudce Ústavního soudu (srov. k tomu přiměřeně Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V., Zákon o Ústavním soudu: komentář, 2., přepracované a rozšířené vydání Praha: C. H. Beck, 2007, str. 180, bod 3 a usnesení ze dne 31. května 2002 sp. zn. II. ÚS 330/02 a ze dne 7. března 2012 sp. zn. I. ÚS 584/12 ).

10. Ze všech uvedených důvodů vyplývá, že Ústavní soud je nepříslušný o návrhu stěžovatele rozhodnout. Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání tento návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, aniž by vyzýval stěžovatele k odstranění vad podání. Spolu s návrhem odmítl i akcesorický návrh na přerušení řízení a položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie.

11. Z důvodu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nelze použít ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož soudce zpravodaj rozhodne, aby náklady stěžovatele na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatil stát.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. dubna 2016

David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj