Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Denisy Rybákové, zastoupené Mgr. Zuzanou Beranovou, advokátkou sídlem Ke Střelnici 2072, Lysá nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře č. j. 15 Co 328/2023-81 ze dne 23. 1. 2024, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jako účastníka řízení, a Luboše Janála, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se žalobou u Okresního soudu v Pelhřimově ("okresní soud") domáhala proti vedlejšímu účastníkovi ochrany své držby. Okresní soud usnesením č. j. 5 C 225/2023-38 ze dne 24. 10. 2023 uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost odstranit plot v prostoru hranice mezi specifikovanými pozemky a uvést tento prostor do původního stavu, povinnost odstranit sloupy před vjezdem na specifikovaný pozemek, zdržet se jakéhokoliv dalšího omezování a zabraňování stěžovatelce v přístupu a příjezdu na něj z veřejné komunikace a povinnost zdržet se veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby stěžovatelky ke specifikovaným pozemkům, jak jí byly drženy k 29. 9. 2023; dále uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení.
2. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že žalobu zamítl, a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před soudy obou stupňů.
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátkou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]; tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
4. Stěžovatelka namítá, že odvolacím soudem přijatý závěr o nedostatku její aktivní legitimace k podání žaloby není správný. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nic, z čeho by bylo možné dovodit ztrátu stěžovatelčiny držby sporných pozemků; prodej sousedních pozemků zánik držby způsobit nemohl. Stěžovatelka zcizila pouze část sporných pozemků, ve zbývající části pozemky držela a užívala více než 25 let. Není významné, že nemá na sporných pozemcích uloženy věci a že pozemky nemají specifický způsob využití či vlastní vstup. Držba nezaniká tím, že ji držitel nevykonává. Odvolací soud posuzoval existenci faktické držby kritérii rozhodnými pro řádné vydržení (poctivost držby). Navíc nesprávně posoudil jako nepřípustnou novotu tvrzení stěžovatelky, že vedlejší účastník několik plotových sloupků umístil také na jednom ze sporných pozemků. Svým rozhodnutím odvolací soud odepřel soudní ochranu stěžovatelčině držbě.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodnutí obecných soudů o žalobách z rušené držby, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem. Z povahy věci tak vyplývá, že podstatou přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tedy posouzení, zda rozhodnutí o žalobě z rušené držby mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 4306/18 ze dne 21. 5. 2019 (N 93/94 SbNU 179)].
7. Ani při aplikaci výše uvedeného omezeného testu ústavnosti Ústavní soud neztrácí ze zřetele smysl žaloby z rušené držby (ochrana posledního stavu držby a její navrácení). Obecný soud nezkoumá v řízení o žalobě z rušené držby předběžné hmotněprávní otázky, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. V řízení totiž nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 občanského zákoníku), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně.
V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku dále namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3474/21 ze dne 19. 4. 2022 a sp. zn. I. ÚS 2463/21 ze dne 11. 5. 2022; rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle nastíněných východisek a dospěl k závěru, že v rámci omezeného přezkumu ústavnosti obstojí. Napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným orgánem, mělo zákonný podklad a není svévolné.
9. Odvolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že stěžovatelka v době jeho rozhodnutí nebyla držitelka sporných částí pozemků, a proto nemůže být aktivně legitimovaná k podání žaloby na ochranu z rušené držby. Odvolací soud tedy své rozhodnutí založil na námitce, kterou je (obecně) oprávněn v tomto řízení zkoumat.
10. Ve svém usnesení odvolací soud srozumitelně vyložil, že po převedení vlastnického práva k některým sporným pozemkům, nelze s ohledem na charakter a umístění nepřevedených částí pozemku dovodit, že by je stěžovatelka měla nadále ve své moci (viz jeho bod 10). Řádně odůvodněné závěry odvolacího soudu nepovažuje Ústavní soud za projev svévole a za takové situace je není oprávněn přehodnocovat, ani kdyby se s nimi sám neztotožňoval. Polemika stěžovatelky s dalšími závěry odvolacího soudu na výsledném posouzení nemůže nic změnit, neboť závěr o ztrátě držby a nedostatku aktivní legitimace obstojí samostatně.
11. Ústavní soud uzavírá, že neshledal důvody pro svou - obzvláště - výjimečnou ingerenci do řízení o žalobě z rušené držby [od doby účinnosti právní úpravy, tj. od 1. 1. 2014, do tohoto typu řízení zasáhl dosud pouze třikrát, a to převážně pro procesní nedostatky; viz nález sp. zn. IV. ÚS 3623/15 ze dne 16. 6. 2016 (N 116/81 SbNU 819), nález sp. zn. IV. ÚS 4306/18 a nález sp. zn. I. ÚS 2463/21 ]. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu